Poděkování pro Karla Kryla

Kdysi v radostném opojení bylo nepříjemné mu věřit, bylo jednoduší přijmout jednoduchou nesmyslnou "pravdu" o tom, že nás vzájemný ničím nekorigovaný souboj o prachy a moc dovede do ráje na zemi bez ohledu na to, co jsme sami zač a co v sobě necháme vyrůst. Mysleli jsme, že když se jí budeme řídit budou naše sny naplněny. Nedošlo nám, že pod jejím praporem se z nás postupně stanou otroci těch, co nám tuhle lež potřebovali namluvit, aby nás zase mohli ovládat… a sami se v té lži utopit jako přepitá vosa v pivu. .Byli jsme slabí, naivní, hloupí nebo líní a ke Karlovi jsme se nepřidali v míře potřebné. Měli jsme nové sebevědomé bohy s krásnými obleky, chtěli jsme být jako oni. A tak dnes sklízíme trpké plody. Je čas zvednout hlavu a prát se …. Ne pro nás samé, ale pro všechny, tak jako to dělal Karel Kryl, který nové falešné proroky prohlédl možná jako první. I dnes na něj, pro klid v našich špinavých duších, většinou zapomeneme, stádo bude dál raděj vzhlížet k Hradu, kde už přes 20 let sedí proroci a bohové co zabili jeho chuť žít a co hlásáním lží pomáhají zabít i to dobré v nás. Osobní složitá a často klikatá Cesta k pravdě (i když se nabízí pohodlná dálnice lži, hamižnosti, patolízalství, kolaborace se lží a splynutí s většinou stáda) je to nejtěžší a nejdobrodružnější co můžeme v životě podniknout. Ti co se na ni nechtějí vydat nás na ní budou mlít, budou se nám smát, nadávat nám. Když nás bude víc a oni ucítí mizející půdu jejich světa pod nohama, tak nás začnou umlčovat a zavírat, ale nevydat se na Cestu je ještě větším peklem. Společně s C.G.Jungem si (ač nekřesťan) myslím, že každý má svůj osobní kříž, zvolit si ho dobrovolně namísto pomíjivých příjemných věcí nabízených negativními silami v nás, chce obrovskou sílu a oběť, ale je to jediná cesta k tomu co nás přesahuje. Karel Kryl to narozdíl od většiny z nás dokázal. Díky za všechno.