OSVČ a nemocenská.

Ve svém předešlém příspěvku jsem nakousnul téma nemocenského pojištění OSVČ.

http://www.vasevec.cz/blogy/odbory-siri-nenavist-vuci-osvc

V tomto příspěvku to ale bude hlavním tématem.

Reciproční účast s nemocnými lidmi je jedním z parametrů civilizovaného Evropského světa. Obzvláště v tak sociálně laděné společnosti, jak je ta naše. OSVČ už ale o tuhle vymoženost v podstatě přišla. Nemusí se to jevit hned, ale po podrobnějším zkoumání vyplave na povrh.

OSVČ se může ( a nemusí ) přihlásit k nemocenskému pojištění. Nemocenské pojištění je složeno ze tří částí. Nemocenské pojištění se skládá z výplaty peněz osobě OSVČ v době nároku – nemoci, úrazu, mateřství ( dále jen nemoc ), z právního nároku na stav " být nemocen ", z práva neplatit povinné odvody státu v době nemoci.

1.Na výplatu nemocenských dávek má OSVČ nárok až tehdy, pokud je nemocná déle než 21 dní. Základní platba za delší nemoc než 21 dní je něco přes 2.400,- kč měsíčně. Nárok vzniká ale až po třech měsících řádné účasti OSVČ v nemocenském pojištění.

2.Právní nárok na stav " být nemocen "  nemá myslím oporu v právních termínech, ale Správy sociálního zabezpečení se o tomto zmiňují jako o stavu, kdy tento nárok začíná a za jakých podmínek. Nijak jinak není definován. Stav " být nemocen " je formulován jako právo na nemocenskou. Pokud nemáte právo na nemocenskou nejste nemocní. A to ani kdyby jste byli po těžkém úrazu. Nemocní začínáte být jen tehdy, když jste nemocní a současně splňujete podmínky Správy sociálního zabezpečení. To znamená že váš skutečný zdravotní stav není to, co rozhoduje, ale je jen jedním z několika podmínek. Právní stav " být nemocen " vzniká dnem nemoci a splněním podmínek.

3.OSVČ v době právního nároku na stav " být nemocen " nejen že získá minimálně základní platbu 2.400,- měsíčně, ale také nemusí v době nároku odvádět státu povinné měsíční odvody ( minimálně to je něco přes 3.500 ,- Kč ). OSVČ přestává platit povinné odvody měsícem, kdy byla nemocná.

Ktomu všemu je nutné dodat, že minimální částka, kterou OSVČ musí platit na nemocenské pojištění je 115,- Kč měsíčně s povinností nikdy tuto částku neuhradit později ani o jediný den. V takovém případě zanikají práva na všechny tři body.

Co z toho plyne? Nemocenské pojištění pro OSVČ je konstruované s překážkama a hlavní zisk z něj spočívá v tom, že v době nemoci OSVČ nevysává peněženku na povinných odvodech státu. Stát své občany dělí na to, zda jste pracující ( tam je nemocenská zcela jinak postavena) , nebo jste méněcenná OSVČ.

Pokud nemocná OSVČ , ale bez právního nároku na stav " být nemocen " neodvede státu běžné měsíční platby ( protože leží v nemocnici ) , tak se může dočkat i exekuce, protože sice upoutána na lůžko – prostě platit státu se musí.

Zajímavostí od roku 2012 je také to, že ta OSVČ, která si platí povinné sumy státu prostřednictvím trvalých příkazů bankovním převodem, a v době kdy má nárok na právní stav " být nemocen " může o své peníze paradoxně přijít taky. Taková OSVČ totiž nemá platit pojištění, ale díky trvalému příkazu banka platby odvádí. Nově totiž může Sociální správa automaticky zabavit peníze nad limit povinných plateb. Dohledat se přesného postupu v takovém případě se mi nepodařilo a úřednice taky nevěděla, jak se vlastně v takovém případě postupuje. Nelze to tedy vyloučit. Systém počítá s právem Sociální správy zabavit peníze ( byť to formulují, jako právo si platit nad limit), ale nezmiňuje všechny nastalé možnosti.

Těžko nemocenskou uvádět jako výhodu zaměstnanců, ale v podstatě to tak je. Náš sociální stát je sociální jen zčásti. Smůlou OSVČ je to, že nemá žádné politické zástupce, že pro politické strany nejsou zajímaví. Občas poslouží pravicovým stranám jako maskot a protihráčům ke kopnutí, ale tím zájem o OSVČ končí.