Odbory musí za zaměstnance bojovat!

Jak podle tebe dopadla prosincová stávka zaměstnanců veřejné sféry, kam patří i váš odborový svaz?

Tomáš: Vidím jí jako fiasko předsedů jednotlivých základních organizací - prezidentů svazů. Ti jsou dobří úředníci a umí psát dobré kolektivní smlouvy. Nedokázali ale lidem vysvětlit, proč má smysl stávkovat. Největší problém byl, že vláda už o všem rozhodla a stávka tak nemohla nic změnit. To byl, myslím, hlavní důvod, proč to takhle dopadlo.

Představovali jsme si větší účast. Že to bude mít positivní efekt u novinářů, že to ukáže sílu. Sebevědomí českých pracujících je však natolik nízké, že se lidé zatím nedokáží účinně bránit. Zaměstnanci musí získat sebevědomí, musíme se naučit stávkovat. V tomto ohledu akce smysl měla. Ale řadě lidí chyběla ke stávce motivace, protože se již nedalo nic ovlivnit. 10% snížení platů už bylo hotovo!

Odborové hnutí má spoustu školitelů, úředníků, analytiků, prezidentů, předsedů, místopředsedů atd., ale málo skutečných aktivních odborářů.

Co se musí změnit, aby se čeští pracující naučili lépe bránit?

Tomáš: Postupně musí v České republice vykrystalizovat hnutí zdola na jednotlivých pracovištích. Podle mě je lepší mít menší členskou základnu, ale o to aktivnější odbory. A hodně sympatizantů a podporu veřejnosti.

Zaměstnancům chybí sebevědomí i určité ideologické uvědomění. Těch aktivních je málo, ale mám pocit, že jejich počty postupně rostou. Je to o drobné práci s lidmi, postupné mravenčí práci řadových odborářů. Aktivních odborářů, kteří vědí, proč to dělají. Takových je ale zatím dost málo.

Stávka byla nicméně dobrá v tom, že si řada lidí uvědomila svoje postavení. Sice není dobré vyvolávat strach, ale řada lidí až díky stávce pochopila, jak žalostné je postavení zaměstnanců u nás.

Není pro odbory důležité mít velkou členskou základnu?

Tomáš: Odbory nemůžou stát na masách neaktivních a spících členů. Raději menší, ale akčnější odbory.

Jak by podle tebe měly odbory pracovat?

Tomáš: Podle mě efektivní odbory musí mít jednak schopné a pracovité odboráře a pak širší základnu aktivních sympatizantů. Musí si umět naklonit veřejnost. A nebát se jít do konfliktu.  Zaměstnavatelé nemají žádnou morálku, své zaměstnance klidně vyhodí na ulici. Odbory musí své zaměstnance bránit za každou cenu. Svoje postavení si musí vybojovat.

Také musíme tematizovat další společenské problémy. Třeba upozorňovat na korupci a vysvětlovat, jak se rozkrádají peníze vládními reformami. Vlády však padají na kolena před kapitálem. Proto nevidím situaci moc optimisticky.

Jakých hlavních problémů se obáváš?

Tomáš: V příštích letech se bojím výrazného odchodu kapitálu. Proč by měly zahraniční firmy zůstat v České republice, když je to v Asii levnější? Hlavně na menších městech už dnes není možné sehnat práci a do budoucna se toto výrazně prohloubí. Firmy budou odcházet. Jenže, co tady pak lidi budou dělat? Jako jedno z řešení vidím obnovování výroby na družstevním základě. Odbory by podle mě měly podporovat družstevní systém a učit lidi na malých městech, jak nahradit zavřené provozy.

Jak hodnotíš akci doktorů „Děkujeme, odcházíme“?

Tomáš: Něco podobného dělaly tuším švédské zdravotní sestry. Podle mě je to dobrá iniciativa. To by měly zkusit i jiné svazy. Doktoři odvádějí vrcholně kvalifikovanou práci a na slušnou mzdu mají nárok. Ano, je to trochu stavovská iniciativa, ale to je v pořádku. Naopak si myslím, že by se tím měli ostatní zaměstnanci inspirovat.

Jak se díváš na propojení odborů a politických stran?

Tomáš: Většina odborářů jsou socdemáci, to nemá cenu zapírat. Otázka vztahu odborů a politických stran je ale spojená se širší otázkou: co jsou vlastně odbory? České odbory dnes podle mě nevědí, že jsou odbory – nenavazují na historii dělnických bojů zdola. Odborové vedení se bojí říct, že stojí nalevo, aby neztratilo podporu středových a pravicových zaměstnanců.

Odbory by měly jasně říct, že historicky i politicky jsou spojeny se sociální demokracií. Zároveň by ale měly zůstat k ČSSD kritické. Přijde mi, že sociální demokracie šla Blairovou cestou doprava. Zejména tam, kde je ČSSD symbolem korupce, by ji měly odbory tvrdě kritizovat!

O bližší spolupráci s odbory usiluje občanská iniciativa pro kritiku reforem ProAlt. Může takové spojení prospět oběma stranám?

Tomáš: U jednotlivců určitě. Já jsem se taky jako odborář stal i členem ProAltu. Ale jedna věc je otevřená rétorika odborů vůči podobným iniciativám a druhá je potom poskytnout jim praktickou pomoc. Tam se bojím, že odbory budou laxní a moc konkrétní spolupráce chtít nebudou. Nespoléhal bych proto na institucionalizovanou spolupráci. Spíš to bude o spolupráci lidí stejného myšlení.

Jak se díváš na možnou spolupráci odborů a menších radikálních levicových skupin?

Tomáš: V České republice jsou aktivní radikální kapitalisté, tak nevidím důvod, proč by neměla být aktivní i radikální levice.

Současné odbory umějí dát zaměstnancům perfektní právní servis. Ale ta idea jim tam chybí, ta politická nástavba tam není. Kam politicky patří odborové hnutí? Jakou hraje roli ve společnosti? Je současný systém pro zaměstnance spravedlivý?

Zaměstnanci si musí uvědomit, že oni se příslušníky šlechty nestanou, a pochopit své místo ve společnosti. Proto je dobře, když budou mít možnost slyšet argumenty dalších skupiny.

Děkujeme za rozhovor a přejeme hodně sil do další práce…

Publikováno též na webu www.rio.cz.tc