Nepokořené Řecko!

Řekové si dobře pamatují, proto i to italské ultimatum v roce 1940, které Řekové důrazně odmítli, je jejich dnem odmítnutí, tedy „Ochi“ (ne). Stalo se i řeckým státním svátkem. Dnes i tradicí. Statečnost měli a mají Řekové v krvi. Také ta řecká vlajka nad Akropolí, je symbolem statečnosti.

Je proto až posvátné, že členem řeckého Parlamentu je národní hrdina Manolis Glezos. Je to ten Glezos,dnes je mu 93 let, který v roce 1940 strhnul z Akropole nacistickou vlajku a vztyčil tam vlajku svého Řecka. A voliči, ani po 75letech, nezapomínají na tento čin a na svého hrdinu, na vlastence Manolise Glezose.

Malé, ale hrdé Řecko, dnes opět bojuje o svou nezávislost, důstojnost. Má být pošlapáno, zneuctěno. Soud nad Řeckem byl již vynesen. Ultimatum bylo Řecku předloženo EU tak, jako před 75lety v roce 1940. Manolis Glezos může proto právem zvolat směrem k Bruselu pověstné „Ochi“. Tedy to důrazné „NE“ !

Ta neomylná a plná byrokracie EU v tomto soudu není bez viny. Ekonomičtí znalci dnes Řecko soudí. Proč ale dluhy Řecka po léta narůstaly, proč to po desetiletí nikoho netrápilo, proč bankéři, MMF a všechny další instituce rády půjčoval? Těch proč je asi více… Řecko je dnes v pasti. Nejen naši Kalouskové rozdávají rady…

Připomínám, že je to skoro podobné, jak u nás v tom našem malém českém rybníčku.

Před 75 lety Itálie i Německo si dělily Řecko. Za nimi zůstaly statisíce obětí. Rozvrácená země. Miliardové škody. Dodnes nezaplacené reparace! Nesplacený německý dluh. Na rozdíl od Německa a Itálie poválečné Československo podalo Řecku pomocnou ruku. Tisíce řeckých běženců, zejména žen a dětí, po strastiplném útěku našlo u nás nový domov.

Nepodléhejme sprosté propagandě očerňující Řeky. Z jejich země vyrostla demokracie. Buďme s nimi demokraté.

Přemysl Votava