Motto: Izrael žádnou válku nezačal

     V podpalubí okolního arabského světa je stále cítit zápach po likvidačním heslu z 50. a 60. let „Zaženeme Židy do moře!“  Dnes by nepřátelům Izraele stačilo, kdyby se Izrael uzavřel do sebe a nechal se bez preventivních úderů ostřelovat a případně až s křížkem po funuse čelit likvidačnímu útoku – v minulosti uskutečněnému.

     Jak je z historie dohledatelné, tak i po genocidní II. světové vůči Židům, je naprosto zřejmé, že židovský stát má plné oprávnění a kde jinde, než na historickém území. To byl v minulosti jeden z mála 100% pozitivních aktů nově ustanoveného OSN.  Státy měly být dva – Izrael a Palestina, ovšem místo ustanovení státu Palestina byl r.1948 proveden útok s cílem stát Izrael zlikvidovat. Tehdejšímu Československu slouží ke cti, že bylo mezi prvními v pomoci mladému státu Izrael dodávkou především ručních zbraní.  A o té doby se tradují větší i menší  arabské (muslimské)útoky a ustanovení státu Palestina bylo upozaděno.

    Ale dosti historie – ta byla zmíněna k velkému otazníku směrem k EU, která, jak kůň s klapkami na očích podporuje Palestince, potažmo hnutí Hamás. Je více než zřejmé, že část podpory –asi ta větší – byla použita na nákup zbraní a budování tunelů, z nichž některé ústily až na území Izraele.

    Ano, i na domácí půdě je podpora Palestinců předmětem veřejných akcí, ale je proti zdravému rozumu poukazovat na strádání civilního obyvatelstva a nevidět, že stoprocentní vinu na tom nese teroristické hnutí Hamás. To, co by se mělo udělat na pokyn Rady bezpečnosti OSN jako takové, tedy zlikvidovat teroristy, dnes vykonává Izrael a místo podpory a uznání čelí kritice, zvláště z Evropy – FUJ!

     Izrael se musí plně věnovat řešení v Gaze, ale aby toho nebylo málo, „do zad“ jej dloube další teroristická sebranka z území Libanonu – Hizballáh. Má přímou podporu z Iránu a Irán jako takový je další v přímém nepřátelství k Izraeli. Je zřejmé, že by sám Izrael takovou kritickou situaci jen těžko zvládal, takže pomoc z USA má obrazně cenu zlata.

     Závěrem pohled na domácí scénu: tam má Andrej Babiš poněkud smolnou kartu; v minulém vládnutí řešil covid a teď zase války s dopadem na suroviny. A do toho EU otravuje s Green Dealem a patřičné neziskovky tomu přizvukují. Velmi potřebným zákonem je potřeba se těmto podívat na pokladnu – kdo je podporuje. Včera bylo pozdě.