Mohl SSSR pomoci Československu proti Hitlerovi? (6)

VI.

Existovaly i polské choutky

Zvláštní pozornosti je třeba udělit pozici Polska. Kritickou se pro Československo stala změna pozice Francie, která v důsledku zapříčinila rozpad celého systému bezpečnosti. Jenže souběžně pro Československo vznikla nová, ničím nevyprovokovaná hrozba agrese ze severu.

První tajemník sovětského velvyslanectví ve Varšavě Nikolaj Iljič Čebyšev k tomu 23.září napsal: „Dnes Rybalko (tehdy spolupracovník vojenské rozvědky, vojenský atašé ve Varšavě, posléze maršál tankových vojsk a dvojnásobný Hrdina Sovětského svazu) navštívil Čechy. Ti se mu důvěrně svěřili, že ještě před jeho příchodem je navštívil Trojanov a svěřil se jim s obsahem rozhovoru s Kobylańskim. Kobylański měl říct Trojanovovi, že se pevně rozhodli zasáhnout (tato slova byla podtržena červeně) a že již nejde jen o Těšínsko, ale i o Podkarpatskou Rus, Slovensko a pak i Čechy a že oni, Poláci prostě postaví Čechy před tímto faktem. Toto rozhodnutí padlo poté, co Helmut James von Moltke (spolupracovník Abwehru a později popravený účastník nezdařeného atentátu na Hitlera) besedoval s ministrem zahraničí Józefem Beckem. Poté se Trojanov snažil dozvědět se od Čechů, zda jste se skutečně obrátili na Tadeusze Jankowskeho, který byl tou dobou dočasným velvyslancem Polska v Moskvě, a to ohledně vypovězení smlouvy o nenapadnutí mezi Polskem a SSSR. Češi mu odpověděli, že sami se o tom dozvěděli teprve nyní z pražského rádia. Se stejnou otázkou mne dnes navštívil i Lewinzon a ptal se mne, zda-li skutečně došlo k vašemu kontaktu s Jankowskim. Řekl jsem mu, že zatím k tomu nemám žádné informace, ale protože je takových otázek víc, požádám Moskvu o informace, se kterými je v první řadě seznámím. Na to jsem se zeptal, zda dnes Trojanov navštívil ministerstvo zahraničí a nedostal-li tam k nějakým novinkám. Na to Lewinzon odpověděl, že dnes tam nebyl, že to bylo před dvěma, třemi dny a náhle vstal a urychleně se se mnou loučil. Češi již začali se skartací dokumentů (to je opět podtrženo červeně). Polská vojska se nadále soustřeďují u československých hranic.“

Je tedy zřejmé, že Polsko mělo daleko větší apetit, než jen zabrat Těšínsko. Počítalo se záborem Podkarpatské Rusi, která po rozbití Československa připadla Maďarsku, Slovensko obdrželo formální nezávislost a české země spadly pod přímou německou kontrolu. To, že dnešní Polsko o tom nerado mluví, je věc druhá.

Analýza všech těchto dokumentů ukazuje, že Československo se dalo zachránit. Stačila by snad i jen minimální snaha ze strany Francie a Anglie. Pokud by tyto země společně s SSSR dokázaly zorganizovat vojenskou expedici, anebo alespoň demonstrovaly odhodlání a sílu, historie by podle všeho šla jiným směrem. A ještě něco. Publikování dokumentů z ruských archivů jasně dokazuje nepravdivost „módních“ tvrzení několika dnešních českých historiků, kteří tvrdí, že tehdejší Sovětský svaz Československo zradil!

KONEC