Mohl SSSR pomoci Československu proti Hitlerovi? (5)

Jenže už bylo pozdě. V pět ráno se na Pražském hradě totiž sešla československá vláda a v průběhu dne odevzdal ministr zahraničí Krofta velvyslancům Anglie a Francie dokument: Československo kapituluje.

Alexandrovskij o tom napsal:

„Beneš oznámil, že pod hrozbou odmítnutí pomoci ze strany Anglie a Francie se vláda dohodla v principu ustoupit a předat Německu části republiky, ve kterých žije více jak 50 procent Němců, ale upozorňuje, že:

1. Určovat a vytyčovat nové hranice musí mezinárodní komise.

2. Do nového vytyčení hranic Československo nedovolí vstoupit německým ozbrojeným silám na jeho území a velmoci to musí garantovat a v souladu s tím, že v současnosti se nelze spolehnout na aktivaci článků 16 a 17 Ligy národů se Beneš obrací na SSSR s přímými otázkami:

1. Vyšle SSSR v případě napadení Československa Německem ještě před rozhodnutím Ligy národů na pomoc své vzdušné síly a výsadkáře a v jaké síle a jak rychle?

2. V případě napadení Československa Německem obrátí se SSSR na Rumunsko s prosbou propustit přes svoje území pozemní vojska Rudé armády a co bude dělat, pokud bude Rumunsko proti?

3. Beneš obdržel požadavky Polska na řešení otázky polských menšin. Ptá se, jak bude SSSR reagovat na případnou vojenskou agresi Polska proti Československu. K zabezpečení pomoci ze strany SSSR je možné okamžitě přijmout odpovídající smlouvu. Beneš žádá rychlou odpověď také proto, že se obává, že zítřejší mise Chamberlaina u Hitlera přinese efekt, protože je souhlas Československa na mezinárodní ústupky doprovázen požadavkem na mezinárodní komisi a neumožňuje vstup německých vojsk na jeho území.“

V současnosti existují v České republice historici, kteří popírají existenci tohoto rozhovoru mezi Benešem a Alexandrovským. Například I.Pfaff vydal knihu pod všeříkajícím titulem Sovětská zrada v roce 1938. Nicméně existuje zápis tohoto rozhovoru, sepsaný sovětskou stranou a, když se Alexandrovskij vrátil do vily Terezy (sídlo tehdejší sovětské ambasády), odeslal tento zápis šifrou večer 19.září po 22 hodině moskevského času. Okamžitě poté, co se se zprávou v Moskvě seznámil náměstek ministra zahraničí Potěmkin, odeslal ji Stalinovi s poznámkou: „Prosím ještě dnes posoudit co odpovíme Benešovi, který s naší odpovědí počítá do 21.září.“ Dopis Stalinovi byl sepsán na hlavičkovém papíře prvního náměstka ministra zahraničí a Potěmkinova poznámka na obyčejném papíře, ale i ta byla zdokumentována. Odpověď posuzovalo politbyro a následně byla zaslána Alexandrovskému do Prahy. Souběžně s tím pozval Potěmkin československého velvyslance Firlingera k sobě a předal mu odpovídající text. Firlinger píše telegram Benešovi, šifruje jej a v 17:38 moskevského času ho posílá na československé ministerstvo zahraničí. Tam dorazí v 19:37 středoevropského času a přibližně ve 20:00 je rozšifrován. Benešovi se také snaží dovolat. Tohle vše popírá dnes tak módní závěry některých českých historiků a i ruských liberálních pseudohistoriků na téma zrady Československa Sovětským svazem.

Je tu ale jedno ale, o kterém velvyslanec Alexandrovskij nemohl vědět. Berlín, přesněji Abwehr a následně samotný Hitler, byli dopodrobna seznámeni s rozhovory Prahy (Beneše a Krofty) s jejími velvyslanectvími v Londýně a v Paříži. Díky tomu mohl Berlín přesně a účelně reagovat. Věc se měla totiž tak, že telefonní linky ze západní Evropy vedly do Prahy přes Německo a Němci odposlouchávali všechny rozhovory českých velvyslanců s Prahou. Hitler tak dopředu věděl, že Londýn a ani Paříž se Čechů nezastanou a jeho jedinou starostí tak bylo, aby nepřehnul hůl až příliš. Vyšlo to najevo až po válce, kdy se podařilo získat archivy německé rozvědky.