Mohl SSSR pomoci Československu proti Hitlerovi? (3)

Francouzské podvrhy a chyby

Ve své další depeši z Prahy Alexandrovskij znovu informuje, že je nucen prakticky každodenně odmítat, jak se dnes říká fejky, přicházející z Paříže:

„Jsem zavalen otázkami ohledně vztahů a hodnocení perspektiv. Dnes vyzvalo úplný zmatek vyjádření Stefaniho z Berlína, kterým kategoricky odmítá možnost jakéhokoliv souhlasu Rumunů na průchod Rudé armády jejich územím. Ráno všechny zdejší redakce obdržely ze Ženevy od svých i zahraničních korespondentů zprávu, že se Litvinov vyjádřil ve prospěch plebiscitu v Sudetech, což jsem kategoricky popřel. Neustále odpovídám na četné dotazy námitkami na zbytečnou nervozitu a snažím se klidně vysvětlovat postoje SSSR na základě všeobecně známých veřejných vystoupení našich státních představitelů a toho, co píše náš tisk. Nicméně za dané situace to pro tazatele zaznívá příliš nekonkrétně a všeobecně, což má za důsledek často nepříznivé přijetí.“

Zde je názorně vidět, že se vlastně jedná o klasický postup, jehož jsme i dnes ve světě častými svědky. Posuďte sami: v kuloárech zasedání Ligy národů někdo, nejspíše kdosi z francouzské delegace, vypustí mezi účastníky „fejk“ o tom, že ministr zahraničí SSSR je solidární s anglickou a francouzskou politikou jak řešit sudetskou otázku (tedy schvaluje uskutečnění plebiscitu v oblastech s většinovým německým obyvatelstvem). No a i bez toho již k smrti vyděšený český tisk tuto dezinformaci uchopí a zveřejní ji. A sovětský velvyslanec v Praze na to nemá jak konkrétně reagovat a musí odpovídat frázemi.

Tento obrázek svým vyjádřením z 15.září jen doplňuje sovětský velvyslanec v Berlíně Astachov:

„Navštívil mne československý pověřenec Schubert, neskrýval své obavy, že „mír se podaří zachránit, ale Československo padne“, uvedl to sarkasticky v komunikaci s jedním ze svých přítomných kolegů a posléze to řekl i mě. Podle jeho informací Angličané budou trvat na plebiscitu, který je ovšem pro Prahu zcela nepřijatelný. Důležité je, že Angličané pro potvrzení této své pozice operují informací o tom, že pozice SSSR v případě války je nejasná a je dokonce ještě méně rozhodná, než francouzská pozice k této otázce. Velvyslanec Mastný telegrafoval Schubertovi z Prahy, že se do Berlína vracet nemíní. Schubert mne informoval, že Češi, i kdyby by byli opuštěni všemi, se mohou udržet minimálně čtyři měsíce.“

Napětí kulminovalo 20.září 1938. První tajemník sovětského velvyslanectví v Paříži Osip Jakovlevič Birjukov do Moskvy píše:

„Comer z ministerstva zahraničí sdělil, že Hitlerův návrh byl v podstatě zdejším tiskem správně traktován. Je požadováno připojení k Německu těch sudetských oblastí, ve kterých žijí z více než 50 procent Němci. Zbylé sudetské oblasti mají obdržet plnohodnotnou autonomii v rámci zneutralizovaného Československa. Současný pakt vzájemné pomoci mezi Československem a Francií se SSSR mají být zrušeny a nové hranice Československa garantovány sousedícími zeměmi a také Anglií a Francií. Francouzská vláda dnes schválila souhlas svých ministrů se stanoviskem, které k této otázce přijal včera v Londýně anglický kabinet. Odpověď na společnou francouzsko-anglickou demarši je z Prahy očekávána dnes večer. V případě, že se Československo postaví na odpor a Německo proti němu vojensky vystoupí je Comer takového názoru, že bude nezbytný zásah Francie a poté i Anglie.“

Ovšem vedoucí tiskového oddělení francouzského ministerstva zahraničí Pierre Comer, když hovořil o nezbytnosti zásahu Francie, vyjadřoval spíše více své přání, než skutečnost. Je jasné, že se do poslední chvíle snažil korigovat zahraniční politiku Francie v antihitlerovském duchu. Následně ho také Bonnet z jeho funkce odvolal...