Valenta: Nejsem sociální demokrat. SOCDEM tyto hodnoty ale plně reprezentuje

Stačí se ohlédnout jen na sedm programových jistot strany, které byly vyhlášeny na konferenci v pražském Žižkově. Jestli takto nevypadá klasická sociální demokracie, tak asi žádná ani neexistuje. Pojďme si tedy shrnout základní programové premisy strany: Jelikož zaměstnanec vytváří hodnoty, budou růst mzdy skrze navýšení minimální mzdy na 31 000 Kč a bude zavedeno nižší zdanění práce pomocí zvýšení slevy na poplatníka o 1 000 Kč. Asociální lidovecká rodinná politika bude překopána, což zajistí např. až 10 000 Kč na kulturní a sportovní aktivity za každé dítě v rodině.

Ve víře, že za celoživotní práci náleží také důstojné stáří, bude zrušena zpackaná důchodová „reforma“, věk odchodu do důchodu bude zastropován v 65 letech a za každé odchované dítě půjdou ženy o rok dříve do důchodu. Krize bydlení, vyvolaná spekulacemi a nenažraností kapitálu, bude napravena masivní výstavbou státních bytů a jejich zpřístupnění těm, kteří je potřebují. Prý patříme na Západ, proto chce SOCDEM krotit ceny energií skrze zestátnění ČEZu, jako tomu je např. ve Francii. Třešničkou na dortu je 13. důchod ve výši 10 000 Kč, který má napravit křivdy důchodcům od současné vlády.

Celý tento programový mustr vychází z tzv. „Vize ČSSD pro Česko 2030“, tedy dokumentu, se kterým strana šla do voleb roku 2021. Strana se o tento rozsáhlý dokument opírá nadále, stejně jako to dělalo vedení Michala Šmardy, ve kterém Daniela Ostrá zasedala. Buďto bývalá místopředsedkyně odhalila tajné bolševické spiknutí ve vedení strany, nebo očividně mluví o úplně jiné straně, než kterou je Sociální demokracie. Jelikož jsem náměsíčný opravdu pomálu, o první možnosti silně pochybuji. Není snad třeba dodávat, že předchozí věta byla velkou nadsázkou – co je však potřeba podtrhnout je, že z programového hlediska drží strana nadále stejnou linii, jako dříve.

Autorka se však snaží potvrdit ideový nesoulad SOCDEM se sociálně demokratickým smýšlením ještě druhým způsobem. Tím je stranická linie kolem války na Ukrajině a zbrojení. Kdo ale pozorně poslouchá prohlášení zástupců strany, zjistí, že za válku nadále může Ruská federace, že Evropa selhala v co nejrychlejším ukončení války a že mírová dohoda musí být trvalá a co nejférovější k ukrajinské straně. V tomto tématu ale stále nabízí česká Sociální demokracie dle autorky „falešné cesty“ narozdíl od „hrdých“ evropských sociálních demokratů. Když se však člověk podívá hlouběji na příklady, které autorka uvádí jako lepší sociální demokracie, málem mu vypadnou oči z důlků.

Právě několik odstavců věnovaných dánské sociální demokracii a premiérce Frederiksonové jsou asi nejbizarnější částí celého autorčina komentáře. Dánská sociální demokracie je totiž pověstná svou pravicovostí v převážně levicovém skandinávském prostoru. Obzvláště pozoruhodný je její značně kritický a dle mého názoru nehumánní přístup k migrační krizi, který kopíruje, možná i xenofobií přesahuje, bývalou stranickou linii ČSSD v desátých letech 21. století. Ještě podivnější je, že k takovéto straně, která se nedokázala silně levicově postavit k uprchlické krizi (z velké části vyvolané západním neokoloniálním imperialismem) má „hrdá“ sociální demokratka takový respekt. Obzvlášť pokud sama vzývá hodnoty mezinárodního humanismu. Vždyť dánská sociální demokracie usoudila, že radši ochrání sociální stát pro bílé Evropany, než aby riskovala, že ho kvůli averzi jejích voličů k cizincům ztratí pro všechny. Kalkul je to za mě nepřijatelný, ale dánskou sociální demokracii očividně zachránil.

V čem je tedy jiný kalkul české SOCDEM kolem změny rétoriky (nikoliv obsahu, jak jsem již uváděl výše) o ukrajinské válce a Fialově zbrojení? Jsou snad dle Daniely Ostré životy bílých Evropanů na východě důležitější, než životy afrických a arabských uprchlíků z válkou sužovaných zemí? Odpověď je snad jasná, ale v autorčině komentáři se tato skutečnost neodráží.

Jaké jiné sociálně demokratické strany se tedy projevily dle bývalé místopředsedkyně Sociální demokracie hrději a ideologicky pevněji, než česká SOCDEM? Je to snad britský Labour, který vyštípal ze své strany všechny levičáky, aby pak dostal největší parlamentní většinu v historii a začal osekávat sociální stát pro invalidy a nejchudší? Napravuje to snad Starmer v neochotě bojovat proti genocidě v Gaze nebo v jeho umlčování všech straníků, kteří jeho laxnost kritizují? Co německá SPD, oblíbenkyně autorčina ideového kolegy Libora Roučka, která svou středovostí dokázala koalicí s neoliberální FDP prohrát proti AfD? Napraví to snad svou ochotou dělat křoví ve vládě CDU/CSU, která všechny kontroverzní návrhy stejně protlačí s Alternative für Deutschland? Nebo snad už Scholzova strana odčinila své prohřešky buzerováním propalestinských aktivistů v Německu? Snad tedy autorkou zmíněná španělská PSOE, která je tak oddaná zbrojení, že si ho teprve plánuje zvednout na 2 % HDP – tedy na míru, kterou česká SOCDEM už dávno akceptovala?

Žádná strana není perfektní. Co levicové strany dělá však lepšími než pravicové, je celkový trend jejich realizované politiky, která místo neoprávněného krmení nejbohatších naopak pomáhá pracujícím, tedy těm, kteří tvoří reálné hodnoty ve společnosti. Vzhledem k programu Sociální demokracie je opravdu nemístné ji kritizovat za nedostatečnou ideologickou věrnost – zvlášť když ji člověk porovnává s mnohdy horšími zahraničními sociálně demokratickými stranami. Avšak i ty jsou pořád pro jejich země lepší než jejich pravicové protějšky.

Daniela Ostrá má právo na svůj názor. Má právo ho i sdělovat veřejně. Má očividně i právo účastnit se politologické konference Univerzity Palackého v Olomouci jako mluvčí a za potlesku hrdě přednášet o svém odchodu ze strany, jak mě informoval jeden z účastníků konference. Nemá právo však pak nevinně prohlašovat, že stranu cíleně nesabotuje a neokopává kotníky novému vedení. Obzvlášť pokud její osočení strany nemá podklad ani v ideologii SOCDEM, ani v komparaci s dalšími sociálně demokratickými stranami. Bylo by na místě jí doporučit, ať se řídí slovy jejího bývalého stranického šéfa Michala Šmardy, které zde budu parafrázovat: „Jsem sociální demokrat. Nebudu okopávat kotníky novému předsednictvu. Budu se snažit Sociální demokracii podporovat, kde to půjde. Pokud to z názorových důvodů nedokážu udělat ani u těch nejmenších věcí, v tichosti odejdu.“

Lukáš Valenta