Ladislav Žák: A pořád lžou a nesrozumitelně mumlají…

Své nestandardní kroky omlouvají jakýmsi tlakem z Bruselu, ale kdyby tomu tak bylo doopravdy, tak přece stačilo uvést v život zákon, který byl už dávno schválen. Nebyl dokonalý, možná sem tam po více než deseti letech u ledu ztratil punc aktuálnosti, ale i s omrzlinami a rampouchem u nosu je pořád minimálně o ligu výše než onen zděšený paskvil, který začne vládní koalice tlačit prázdninovým Parlamentem. Dojde jistě k mnoha podáním k Ústavnímu soudu, který pokud zůstane konzistentní, musí takovéto projednávání zákona označit jako nestandardní, poněkud nešťastný a neústavní. Samotný jeho start, poznamenaný ultimátem prezidenta, které vyústilo v legislativní zrůdičku, zvanou „lex Babiš“, je tučným soustem sám o sobě. Pochopit, jak někdo může nesouhlas s takovou normou a postupem jejího schvalování označit za vydírání, je za horizontem normálního myšlení. Zákon buď projde legislativním procesem podle jednacího řádku Sněmovny nebo Senátu, nebo neprojde. Bude posvěcen Ústavním soudem nebo nebude. Označit používání pravidel za vydírání je opilost mocí těch, kteří si myslí, že pro ně pravidla neplatí. Skutečnost, že někdo silou většiny cpe druhým čtením zákon bez znalosti jeho dopadů na státní rozpočet, je věc, která z nás dělá banánovou republiku.

Teď se navíc ukazuje, že nám představitelé vládní koalice už měsíce zřejmě dlouhodobě a účelově lžou do očí, mikrofonů i kamer, když nám tvrdí, že pokud nebudeme mít služební zákon účinný od počátku příštího roku, nebudeme moci čerpat prostředky z evropských fondů. Najednou zní Sněmovnou citace z bruselského dokumentu již několik dní starého, který nic takového netvrdí, naopak vyzývá k důrazu na kvalitu legislativního procesu a zejména na kvalitu jeho výsledku. Nyní tedy nezbývá těm, kteří tvrdili opak, aby předložili stejně relevantní text, který jejich dlouhodobou propagandu podpoří. Je možné, že Brusel změnil názor, ale není možné říkat, že Brusel nám sebere peníze, když něco neuděláme, a není k tomu žádný podklad. Vydírat možnou chudobou lidu je obzvláště odporné, ale na druhou stranu naši politici neskýtají žádnou záruku, že občané budou mít z bruselských peněz jakýkoliv prospěch, i kdyby je vyčerpali všechny. Oni je stejně zase nedočerpají a zbytek promrhají nebo rovnou rozkradou.

Současná garnitura je stejná jako ty minulé a ani hnutí ANO s tím nic neudělá, zvláště když přistoupilo ochotně k možné „bruselské lži“ ve věci služebního zákona. Například od paní Jourové, top kandidátky na evropskou komisařku, jsme ji slyšeli snad tisíckrát. Bylo by dobré vědět, jestli nám takový top kandidát lhal nebo nelhal. O panu premiérovi v tomto kontextu ani nemluvě. Bylo by dobré předložit písemný důkaz existence bruselského ultimáta podobně jako byl předložen důkaz, že aktuálně neexistuje. Žádné další mumlání, stačí ukázat papír.

Aby toho nebylo dost, jsme nově konfrontováni s údajným stavem, že církevní restituce jsou někým vydávány podle nějakého podzákonného předpisu, který je jistě jen náhodou jaksi „měkčí.“ Ozývají se hrozné hlasy od zastánců restitucí, že jde o poplašnou zprávu nebo šíření nenávisti a xenofobie, a na adresu iniciátorů další mimořádné schůze se snášejí hromy a blesky. Je to úplně zbytečné, protože takový dokument za prvé: buď je, nebo není., a za druhé: je podle něj postupováno nebo není. Jsou možné jen tři stavy a jde opět o pouhé předložení dokumentu, který by měla umět státní správa poslancům ukázat a šmidra. Všechno ostatní je politický folklór a vyvolávání vášní ve společnosti. Uvidíme, jestli jde jen o hru odpůrců restitucí, kterým se nepodařilo církve donutit k dobrovolnému vzdání se části restitucí, a jakkoliv tomu vše naznačuje, v této „Biafře práva“ se nelze divit ani tomu, že by nějaký ten tvůrčí byrokratický veleduch přišel se strategií urychlení, aby se ještě hlouběji usídlil v nadřízeném zažívacím traktu.

Bylo by krásné, kdyby naši politici místo mumlání a lhaní spíše mlčeli a jenom ukazovali papíry nebo dokonce nějaké výsledky své práce. Je patrné, že si myslí, že v politice to je se stavem věcí jako se Schrödingerovou kočkou, která prý může být najednou živá i mrtvá. Každého, kdo se chce přesvědčit, jak se věci skutečně mají, osočují, že chce kočku zabít. Na celé věci není strašné, že to na nás takhle koulí, strašné je na tom to, kolik z nás jim to stále baští…

Ale snad nakonec přes veškeré jejich ujišťovaní, že oni jsou ti noví a jiní, dojdeme neomylně a většinově k závěru, že to jsou zase ti samí, kteří pohrdají svými voliči a slouží těm, kteří volby platí…