Ladislav Žák: Na východní frontě klid…

Informace o něm byly zcela povrchní a nedá se srovnat třeba s pozorností a „mediálním pokrytím“(vždycky, když slyším tento výraz, napadají mě díky myslivecké hantýrce i jiným konsekvencím kouzelné obrazy) nedávného dosažení příměří v pásmu Gazy. Napadá mně, že se v české novinářské obci pravidelně šíří jakási davová mentální nákaza, která relativně rychle vytvoří jakýsi normativní postoj k nějaké osobě, události nebo dění, státu nebo jiné organizaci a z této pozice se potom s malými odchylkami daný objekt popisuje. Jakkoliv se nejedná o klasický příklad, dá se konstatovat, že tento proces ideového sjednocování novinářské obce probíhá v podobě procesu, který profesor Koukolík nazývá groupthink. Zejména výsledná zaujatá pozice, která většinově mentálně zaostává za úrovní nejslabšího z účastnících se jednotlivců, je toho živým důkazem.

Těžko hledáme v mediálním prostoru například jakoukoliv radost z toho, že se zastavilo krveprolití. Lidé nejsou důležití. Lidí je přece na světě jako…, jak říkal poručík Hamáček. Největší problém je s tím, kdo na tom vydělal a obava, aby na tom nevydělalo Rusko nebo snad dokonce sám Putin. Neschopnost českých novinářů povznést se na vyšší úroveň, uznat nějaký výsledek a nepodsouvat lidem názor, že příměří je vlastně nebezpečné, protože co je s Ruskem, to je s čertem, poskytuje obraz nad jiné smutný…

Podobné je to se vztahem novinářů s Milošem Zemanem. Nejsem zrovna jeho fanoušek, byť jsem ho volil, ale vadí mi, když prezidenta ČR někde ve Walesu okopává nějaký švédský ořežprut, i kdyby to byl stokrát ctihodný Carl Bildt. Přitom jde jenom a jenom o to, že Miloš Zeman není ochoten bezmyšlenkovitě sdílet jakýsi normativní postoj k Ukrajině vnesený do Evropy z USA. I já jsem alergický na to, když někdo diktuje dopředu, o čem a jak, ba dokonce jakými slovy se má svobodně demokraticky diskutovat u kulatých nebo oválných stolů a v tomto ohledu jsem na prezidenta hrdý. Je přirozené, že Carl Bildt má v české novinářské obci více fanoušků než Miloš Zeman. Je to jednak tím, že Miloš Zeman má nutně odlišný názor od výsledku novinářského groupthinku a jednak proto, že nemá novináře rád, což jsou dva důvody, které se navzájem posilují. Bylo by hezké si někde přečíst, že, i když náš prezident není zrovna lev salónů, pak Carl Bildt je tak uhlazený právě proto, že už v životě prolezl leckomu lecčíms a leckams. Toho se ovšem od českých novinářů těžko dočkáme, protože oni raději hned uvedou, že na rozdíl od prezidenta „pan Zaorálek nepochybuje.“

Připomeňme si závěrem myšlenku z knihy profesora Koukolíka „Jak si lidé hrají?“, která říká, že bychom se měli našich hlídacích psů demokracie častěji ptát, který že demokrat je zrovna krmí a hlavně na to, kde na to krmení vzal… Já k tomu dodám, že by našim novinářům a jejich pochybným krmičům a kůrkodárcům by měl někdo sdělit, že přes veškeré jejich úsilí se svět úplně nutně nechová podle jejich představ a textů a dokonce spousta věcí se stane i bez toho, že by o tom psali vůbec.

Zkrátka a dobře… Na východní frontě klid i mnohým českým novinářům navzdory!!!

Na doprovodné ilustraci Gerorgě Orwell.