Krameriovy Poštovské noviny zdražily

Vydavatel nebyl ve své kůži, měl totiž pro své věrné čtenáře nemilé sdělení. Právě je musel tlumočit starému dobrému sedlákovi, co sem jezdí zdaleka, až od Kolína.

„Pane otče, ode dneška si budete muset za noviny, bohužel, trochu připlatit.“

„A japa to?“

„Vídeň, Vídeň za to může. Panstvo tam nechce, aby obyčejní lidé četli o různých špatnostech, co se dějí, a pak se nebouřili. Ani cenzura už jim nestačí. Prostě chtějí, aby lidé dražší noviny přestali kupovat, a proto zvýšili daň o dvě procenta.“

„Taková špatnost, fuj tajbl!“

„Ale podle mého se přepočítali. Lidé budou číst noviny dál.“

„Moje řeč, připlatím si, abych nežil v temnotě. Raději dětem odepřu cukrátka, jen abych věděl, co je nového a co se na lid chystá.

„Kéž by takových skutečných vlastenců byla většina, takových, co neodradí zaplatit o korunu navíc.“

„Počkat, korunu? Já myslel, že podražily o padesátník. Koruna jsou přece čtyři procenta, a daň zvýšili o dvě?“¨

„A to, pane otče, nevíte, jak moc zdražil petrolej do lampiček, o kolik je teď dražší papír i čerň? A to si představte, jak bych musel podražit, kdybych celé noviny nepsal sám a někoho si najal na výpomoc? Nějakého redaktóra, editora či dyzajnýra?