Komedianti

Zoufalství nad stavem, kam až se politická kultura v naší zemi dostala, už snad ani větší být nemůže. Každá další kauza ho už neumocňuje, jen rozlévá do šířky. Je hodně špatné, když začne lidi ovládat vztek. A aktéři této vlády dělají vše pro to, aby lidi rozdráždili ještě víc.

Vít Bárta s více než máslem na hlavě sice na ministerské křeslo rezignoval, dál se však míní ucházet o post předsedy VV a co víc, zůstává členem tzv.K9 a chystá se dnes večer vyjednávat o podobě a způsobu dalšího Nečasova vládnutí.

Karel Schwarzenberg, jen co se vrátil z latinskoamerických cest, označí svého stále ještě vládního kolegu za pitomce, protože říká něco, co si ostatní jen myslí (Chcete říct pane kníže, že i dělají?), avšak se ho v podstatě zastane, když říká, že „teď se na někoho pokřikuje, ale rozdíl je jen v tom, že jedno je ze soukromých peněz a druhé ze státních peněz. Jaký je rozdíl mezi tím, že někomu dám peníze na prkno z vlastní peněženky a nebo, že mu dám zajímavý post, na který má minimální předpoklady? Zamyslete se nad tím.“ Ach bože a toto má být ten systém, s nimž se máme smířit?

Petr Nečas jen několik desítek minut poté, co se Bohuslav Sobotka na, mimochodem naprosto obsahově zpackané, tiskovce ČSSD, veřejně zeptá, zda má tato země vůbec premiéra, protože od něj nikdo dlouhé dny k doutnajícímu problému neslyšel snad ani slovo, tak tento Petr Nečas vystoupí ze „zásadním prohlášením“ (moc bych si přál slyšet jeho obsah, pokud by doslova minuty předtím Bárta neoznámil rezignaci), ve kterém sdělí, že „ani sekundu nepochyboval o tom, že Bárta musí odejít“ a pak se pustil do hry náznaků a siláckých gest. Neřekne, že to udělá, jen slíbí, že je legitimní vést diskusi na téma, zda John zůstane na vnitru, Dobeš na školství a náměstci a vysocí státní úředníci z řad bývalých zaměstnanců ABL na svých postech. Aby nedošlo k mýlce, žádné z těch jmen pan premiér nevyslovil, byl odpovědně opatrný!

Saša Vondra bylo jediné jméno, které v rámci prezentace premiérova prohlášení z jeho úst zaznělo (kromě Bártova, samosebou). A to v kontextu, že jeho případ se s případem Bárty srovnávat absolutně nedá...

Takže co, pánové? Chvilku o tom budeme debatovat, možná se i za zavřenými dveřmi pohádáme. Potom si zahrajeme hru „škatulata, škatulata, hejbejte se“ a „někdo musí z kola ven“ a pak se „obměněni a zrekonstruování, pro veřejnost i očištěni“ znovu zapřáhneme do nevděčné káry tolik nezbytných reforem, abychom dokončili vše, co jsme si předsevzali!

A opozice? Vyšle své „devadesáté deváté“ varování. Pak „sté, sté první“ a tak dál. Jen občan snad zapláče, či vzteky zlomí hůl, kterou měl možná už dávno použít jinak.