Josefu Čapkovi jsme zůstali hodně dlužni

Přiznám se také k tomu, že jsem internaci Josefa Čapka včetně jeho následného zavraždění v koncentračním táboře přičítal hlavně aktivitě jeho bratra Karla (který, jak známo, zemřel o vánocích

v roce 1938). Ale není tomu tak.

Satirické a ostře orientované kresby byly publikovány v letech 1933-1938 a končí nejznámější kresbou -  ženy, která drží dvě malé děti, kterým říká ono prorocké: „Vy, děti ... Vy se jistě dočkáte času lepšího!“

Ono proroctví se týká celé knihy. Josef Čapek si již minimálně od roku 1933 nedělal iluze o tom,

kam se ubírá vývoj v Německu. Těch důkazů je v knize plno. Josef Čapek například paroduje prohlášení německé říšské vlády z 18. října 1933 (ano: 1933!) „... jsme kdykoliv ochotni zajistit Evropě mír ujednáním kontinentálních paktů o neútočení.“ A to kresbou super-kanonu s textem: Hitlerova ruka míru.

Ještě dříve, 14. května 1933 kreslí obrázek, jak skupinka dětí, která se vyřítila z německé Schule, hází

po zřejmě židovském občanovi kameny.  Reaguje tak na výnos tehdejšího německého ministra Fricka

„.. Důležité je vyučování biologické, a zvláště nauky o rasách. Zrak pro samostatné pozorování rasových rozdílů musí být zbystřen“.

Tyto obrázky jsou seskupeny např. do tématických skupin nebezpečí, které symbolizují nacistické holínky, problematika utečenců z Německa a podobně.

Je signifikantní, že Josef Čapek byl zatčen přesně v den započetí 2. světové války, tedy 1. září 1939

a v koncentračních táborech prožil celý svůj zbytek života, takřka ŠEST let. Jenom proto, že měl pravdu

a nebál se ji hlásat.

A já se ptám: Když ono smrtelné nebezpečí dokázal s velkým předstihem předpovědět český malíř

Josef Čapek, proč zástupci zpřátelených mocností (Francie, V. Británie, o USA ani nemluvě) MLČELI ????   

Nedosti na tom: neustále označovali hlavního představitele nacismu (nechci jej zde jmenovat) za „gentlemana“. Tímto titulem označil ve Zlínských novinách i hlavního představitele italského nacismu samotný Jan Antonín Baťa. Poté co nacistická Itálie vraždila v Habeši. Zakázka na vojenské boty (nikoliv pro bosé Habešany) prostě převážila.

Osobně jsem přesvědčen, že panu Josefu Čapkovi jsme zůstali mnohé dlužni. Proto jsem se pokusil

o tento malý příspěvek, byť skvělý malíř nemá v současné době žádné výročí.