Ježíšku nedej se….. !
Ježíšek do našich domovů vstupuje již po dlouhá staletí, přináší nám vánoční radost a pohodu, ale také zamyšlení a lásku k bližnímu. České Vánoce s Ježíškem, patří k naší staleté kulturní tradici.
Polistopadová doba však změnila české Vánoce. Pulty a výklady supermarketů dnes přetékají zbožím, z obrazovek i z novin na nás útočí konzumní reklama. V konzumním nadbytku postupně ztrácíme tu pravou vánoční poezii a také samotného ducha Vánoc. Svého Ježíška trochu bezradně bráníme před nezvaným mužíčkem v červené čepičce a v červeném kabátku. Santa Claus se u nás postupně zabydluje, vykukuje na nás v supermarketech, v reklamách, vidíme ho na obrazovkách.
Před mnoha lety u nás pohořely podobné pokusy nahradit Ježíška Dědou Mrázem, ten k nám přijížděl na saních se svou Sněhurkou až z Čukotky. Dnes zažíváme obdobné pokusy s podobným dědou, ale z druhé strany zeměkoule. Také tento mužíček, zvaný Santa Claus, má vystrnadit našeho Ježíška z našich domovů.
Nemá to ten náš Ježíšek jednoduché. Víme, že na rozdíl od toho mužíčka v červené čepičce a kabátku, se náš Ježíšek nedá komerčně „dobře uchopit“. Santa Claus se v reklamě vyzná, umí se v ní pohybovat, proto se pomalu, ale zcela jistě, dostává do našich domovů. Usedá mnohdy nezván u vánočního stromečku. V předvánoční době přichází do mateřských školek, do základních škol, dívá se na nás z výkladních skříní, z televizních obrazovek….a toho našeho Ježíška pomalu vytlačuje z našich domovů. Naši předkové by neměli radost z tohoto vetřelce. Asi by ho hnali metlou od svých domovů.
Vzkázali by nám : „Braňte Ježíška. Udělejte mu místo ve svých domovech, udělejte mu místo i ve svých srdcích.“
„Ježíšku nedej se, jsme tu s Tebou…!“
Komentáře
Takže i samotné plně klasické Vánoce (ať už jsou chápány nezfalšovaně nábožensky, humanisticky, tradicionalisticky nebo také folkloristicky) a jejich nostalgie, sentimentalita, dětské oči, vzpomínky stárnoucích, teplo nevytopených kostelů a vše, čím pro hodně lidí jsou, včetně ustáleného, vzdorného kýče, mohou být pro korporátní Nadstát nevzdálené popřítomnosti stejně nežádoucí jako zástupy těch, kteří "argumentují mimo hranice stanovených parametrů".
Hůře... po Vánocích jsou Velikonoce.
Všechno nejlepší v novém roce i těch dalších.
===============================================
folklor i náboženskost nevázaná na náboženství zůstávají pro svou lidskou platnost jednou z uchovatelných událostí v bitvě probíhající v kolektivním nevědomí a obranou před morální lobotomií.
---------------------------------------------------------------------
Ve folkloru, jakožto ve způsobu vyjádření tradiční kultury, si můžeme všimnout velmi důležité zákonitosti: jeho úpadek, jak analyzují vědci zabývající se etnickou kulturou, jenž je spojen se všeobecnou civilizační evolucí, vždy nesl jakýsi velmi důležitý rys --- etnická kultura se posouvá stále více směrem ke ztrátě duchovního rozměru. Duchovní rozměr byl neoddělitelnou součástí tradiční kultury, která v sobě zahrnovala lidskou existenci, nyní je stále více přizpůsobován institucím a oddělován od každodenního života. Jeho obrození a plnohodnotné zachování v dnešní době je možné, pokud dojde k obnovení ztraceného duchovního rozměru... Porozumění a zhodnocení duchovnosti folkloru vytváří obrácený proces --- s pomocí folkloru nést a obnovit starší duchovnost v dnešním životě: to znamená re-sakralizaci v protikladu k materialismu; lidovou kulturu v protikladu k masové kultuře; přirozený sociální řád v protikladu k umělé hierarchii, jež je založena na bohatství."
"...folklore is not a conservative or foreign part of the culture of the class society, but rather, it adapts, and is reworked to aid in the progressive development of this culture.
Neúspěšný všesvazový Дедушка Мороз ve skutečnosti nebyl vytvořen revolucí, ani žádným komitétem pro lidovou či masovovou kulturu, jak se mnozí domnívali, ale naopak v roce 1928 byl označen za nepřítele lidu a spojence kněží a kulaků. Později však Stalin usoudil, že by mohl být užitečným, trval jen na modrém oblečení, ale i to se změnilo a tak se oba velmocenští staříci svorně podíleli na tvorbě budoucnosti. Do podřízených zemí byl Děda Mráz s jolkou vnucen, ale neujal se jaksi. Měli jsme klasického a nenahraditelného, dobrého světce Mikuláše s andělem a čertem, a na Štedrý den poctivého českého Ježíška. Pouze v několika málo přetažených partajních rodinách byl okázale zdůrazňován Děda Mráz, pro většinu obyvatelstva sovětský zmetek, o jehož staré, slavné historii se nevědělo, kontrarevoluční minulost nebyla známa a podobnost s US Santou se tajila. Ostatně nám to bylo jedno. Ježíšek patřil nutně k Vánocům, protože k nim patřil nutně a byl rovněž nestíhatelným projevem nesouhlasu s režimem, jehož reprezentant Antonín Zápotocký, současníky zvaný též Ušaté torpédo, Tonda Rohák apod., pobavil národ a dlouho ještě bude bavit i nevěřícné svým vánočním projevem k národu a pro lid. Leč jeho vize se nemohla uskutečnit. Teprve když slovansko-sovětoidní SocDěd zcela vymizel, nastupuje jeho zrcadlový protějšek, který může být nesrovnatelně úspěšnější v likvidaci Vánoc, jejich poezie i smyslu, v ochuzování a v odlučování od původnosti. A tak jako v jiných zemích, tak i v Česku, bohužel ne celém...
"Aktivisté bojující za udržení domácích vánočních tradic dnes v Praze pořádali akce, kterými chtěli upozornit na postupující "santizaci" svátků v Česku. Nejprve se sešel happening v maskách sněhuláků před úřadem vlády. Jiní demonstranti zase naložili Santu Clause do popelnice a vypravili pryč z Česka."
video ZDE
Jejich akce je sympatická, žel nedostatečná.
Santizace, nebo sanitizace ?
"Současná krize Západu je významná tím, že se jedná o krizi na vícero frontách -- od etické po ideologickou a krizi praktické politiky (nejen ekonomické). Krize je vždy vyvrcholením potíží, ukázkou, že dále takto pokračovat nelze a že v systému se naakumulovaly problémy tak závažné, že ohrožují jeho existenci."
Ilona Švihlíková, Co v Planetě Zemi 2011 nezaznělo ZDE
- See more at: http://blisty.cz/art/57042.html#sthash.b46wdQLq.dpuf- See more at: http://blisty.cz/art/57042.html#sthash.b46wdQLq.dpuf
V tomto smyslu folklor a náboženskost nevázaná na náboženství zůstávají pro svou lidskou platnost jednou z uchovatelných událostí v bitvě probíhající v kolektivním nevědomí a obranou před morální lobotomií.
Ve folkloru, jakožto ve způsobu vyjádření tradiční kultury, si můžeme všimnout velmi důležité zákonitosti: jeho úpadek, jak analyzují vědci zabývající se etnickou kulturou, jenž je spojen se všeobecnou civilizační evolucí, vždy nesl jakýsi velmi důležitý rys --- etnická kultura se posouvá stále více směrem ke ztrátě duchovního rozměru. Duchovní rozměr byl neoddělitelnou součástí tradiční kultury, která v sobě zahrnovala lidskou existenci, nyní je stále více přizpůsobován institucím a oddělován od každodenního života. Jeho obrození a plnohodnotné zachování v dnešní době je možné, pokud dojde k obnovení ztraceného duchovního rozměru... Porozumění a zhodnocení duchovnosti folkloru vytváří obrácený proces --- s pomocí folkloru nést a obnovit starší duchovnost v dnešním životě: to znamená re-sakralizaci v protikladu k materialismu; lidovou kulturu v protikladu k masové kultuře; přirozený sociální řád v protikladu k umělé hierarchii, jež je založena na bohatství."
"...folklore is not a conservative or foreign part of the culture of the class society, but rather, it adapts, and is reworked to aid in the progressive development of this culture.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.