Je to skutečně nutné?

Nejvíce alarmujícím se jeví skutečnost, že celý proces rušení drah vychází ze dvou, dle našeho názoru, pomýlených východisek. Tím prvním byla fandovská internetová diskusní skupina K-report.net a tím druhým pak disertační práce Trvale udržitelná mobilita na železnici v ČR. Tato v podstatě odborně se tvářící práce plná polopravd a subjektivních, zcela mylných a nepravdivých čísel, se stala podkladem pro rozjetí likvidační mašinerie. Do terénu vyrazili pracovníci s úkolem přesvědčit objednavatele osobní dopravy a tras nákladních vlaků, aby nic po kolejích neobjednávali, protože trať se bude rušit a žádné výjimky se zkrátka udělovat nebudou. V žádném správním řízení, které aktuálně běží na Ministerstvu dopravy nebylo dokázáno, že by regionální dráhy zatěžovaly rozpočet SŽDC: nikdy nebyly zveřejněny relevantní informace týkající se jednotlivých tratí, SŽDC v rozporu se zákonem nereaguje na podněty podle zák. č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. V okamžiku zahájení "kampaně" bylo argumentováno stamiliony, postupně se tato částka snižovala, ale faktický dopad na veřejné rozpočty je neznámý. Dle našeho názoru bude ovšem dopad spíše záporný, protože likvidace trati vyžaduje významné investice, jak na to poukázalo už Sdružení železničních společností. V některých případech se navíc jedná o maření investic ČD, samospráv a přepravců, na které je brán (někdy) zřetel až prostřednictvím přerušení správního řízení, pokud stačili zareagovat - takovéto jednání lze charakterizovat jako nátlak. MD ve své "superkoncepci" uvádí, že další financování bude možné pouze mimo veřejné rozpočty; takovéto tvrzení je samozřejmě zcela v rozporu s kompetencemi MD, protože veřejnými rozpočty jsou i rozpočty územní samosprávy, zahrnout mezi ně lze i účelové prostředky získané z evropských strukturálních fondů apod. Zmíněný kategorický imperativ ze strany MD je v rozporu i s kompetencemi SFDI. Ačkoli MD i SŽDC hovoří o "převodu" drah, žádné informace k této možnosti nebyly zveřejněny a místo toho se rovnou jedná o zrušení. Velmi znepokojivým se nám také jeví stav, kdy MD při správních řízeních porušovalo principy správního řádu, zejména v oblasti dokazování; SŽDC sice hovoří o finanční náročnosti provozu, ale pro správní řízení dodala pouze technický popis trati bez jakýchkoli ekonomických charakteristik (např. formou CBA analýzy). Pokud by byly ze strany SFDI a MD vůči SŽDC uplatňovány podobné nástroje jako vůči soukromým provozovatelům drah, které musí náklady doložit kopiemi faktur, bylo by možné skutečné náklady na dopravní cestu vyčíslit. Na příkladech (trať č. 162 Kralovice - Mladotice, trať č. 144 Loket – Krásný Jez) lze prokázat, že SŽDC o nákladech účelově lhala, protože v případě "chybějícího mostu" pravděpodobně není dráha udržována v provozuschopném stavu dle zákona - dráha se ostatně za 14 let „údržby“ změnila spíše na lesní školku. Dále se také ukazuje, že nevhodná organizace osobní dopravy ze strany krajů spolehlivě v řadě případů likviduje dosud využívané trati nebo trati s přepravním potenciálem (trať č. 132 Děčín - Oldřichov u Duchova, trať č. 193Dívčice - Netolice) a obce nejsou schopny se efektivně bránit. Desetiletá smlouva s ČD, a.s. na regionální osobní dopravu krajů fakticky znemožňuje zjistit reálnou nákladovost dopravy na konkrétních regionálních drahách. Celková čísla týkající se srovnání nákladů provozu vlaku a autobusu jsou tak irelevantní. V neposlední řadě, ovšem o to více alarmující je převod dráhy regionální na vlečku. V tomto případě se jedná o naprosto účelový výklad zákona o drahách (viz definice regionální dráhy a vlečky). Na vlečce je následně možný pouze provoz vlastníka, jedná se fakticky o skrytou privatizaci; nebyly stanoveny parametry této privatizace - např. kdo bude vlastníkem, cena, jaká budou pravidla provozu atd. Závěrem tedy nezbývá nic jiného, než konstatovat, že veškeré výše nastíněné kroky SŽDC jsou účelové, šetření je pouze deklarováno a dopad na veřejné rozpočty může být záporný.