Jan Vítek: Čas zpytování

Výraz „Lockdown Wahn ( šílenství, bláznovství) jako první použil Dr. Stefan Homburg, profesor veřejných financí na univerzitě Liebniz v Hannoveru v rozhovoru na místním velice sledovaném kanálu You Tube. Odtud se dostal do tisku, na obrazovky a posléze na pořad jednání  německého parlamentu.

Názor dr. Homburga, že rozhodnutí uzamknout  hospodářskou činnost  a společenský život v zemi, bylo uděláno ve spěchu a v obavě,  že vláda nedělá dost a nezvládá situaci, jsou nyní sdíleny řadou dalších epidemiologů a oborných lékařů. Dr. Klaus Pueschel, ředitel Institutu forenzní medicíny v Hamburgu, který vykonal víc jak 150 pitev lidí, kteří zemřeli na virus, zjistil, že 80% z nich trpěli kardiovaskulární  nemocí. Jejich průměrný věk byl 80 let. Dr. Peushel řekl že toto „není vražedný virus“ a že strach, že na něj zemře spousty lidí je přehnaný.“

Předseda Spolkového sněmu Wolfgang  Shauble prohlásil na nedávném zasedání dolní sněmovny, že v této krizi „nemůže vše být podřízeno ochraně života.“ Dodal, že jsou jiná základní lidská práva, která musí být chráněna, první a především lidská důstojnost.“

V podobném duchu napsal obsáhlý článek v deníku Die Welt viceprezident Spolkového sněmu Wolfgang Kubicki.  Zdůraznil v něm, že „stát musí důvěřovat a respektovat rozhodnutí odpovědných občanů o tom, jaká rizika jsou ochotni podstoupit…Nelze dopustit, že omezení, která ničí ekonomiku a samotné základy bytí milionů lidí trvají příliš dlouho.“

Kancléřka Angela Merkelová   v parlamentě skromně prohlásila, že uzavření a omezení „jsou daní za demokracii.“ To je výrok, jenž hloubkou myšlení a dosahem může být ekvivalentem historického „wir shaffen das“, pozvání pro imigraci z roku 2015.

Zatímco Evropa a Severní Amerika si začínají uvědomovat, že podlehly pandemii paniky, několik zemí zvolilo jiný přístup v boji proti hrozbě  virového onemocnění nového typu.  V jejich čele stojí Švédsko a za ním v řadě následují Island, Bělorusko, Japonsko, Jižní Korea a Tajwan. O nich se moc nepíše v poplatném tisku, a když, tak kriticky s velkými pochybnostmi. Přitom je dnes zřejmé, že výsledky jejich snažení jsou stejně dobré anebo lepší nežli v „uzamčených“ státech, ale bez sociálně-ekonomického chaosu.  Pro ně bude přechod do normálu, mnohem snazší a levnější.

Švédsko postavilo svoji anti-virovou politiku na předpokladu, že koronavirus může být pouze obhospodařován, nikoli potlačen. Pokud z celé planety neuděláme Wu-chan, musíme s ním žít. „Uzamčení“ není řešení, ale problém. Lidé je nestrpí déle než měsíc nebo dva, protože nuda, samota a hospodářská zoufalost se stanou nesnesitelné.

V americkém Kongresu o tom mluvil minulý týden republikánský senátor Rand Paul. „Úmrtnost per capita ve Švédsku je nižší nežli ve Francii, nižší než v Itálii, nižší než ve Španělsku, nižší než v Belgii, nižší než v Holandsku a téměř stejná jako ve Švýcarsku, „řekl. „ V podstatě si myslím, že nikdo nemůže tvrdit, že to, co se událo ve Švédsku je nepřijatelný výsledek. Lidi velice zajímá a měl by zajímat také nás (zákonodárce)“.

Švédsko a jeho souputníci vyhrávají veřejnou debatu o boji proti Covidu-19. Jejich přístup ochraňuje a zakazuje méně, ale dovoluje lidem žít svůj život svobodněji a plněji. Není ideální, pravda, jenomže my také nežijeme v ideálním světě.