Jak za nové vlády s financováním neziskovek?

   Měl jsem příležitost se seznámit se sektorem neziskových organizací zabývajících se korupcí a do této sféry bych se chtěl zaměřit a myslím, že je to celkem reprezentativní vzorek, abych na něm mohl demonstrovat, zdali se naší společnosti prostředky vložené do tohoto segmentu neziskových organizací vrací a nebo jsou to jen vyhozené peníze. Protože na rozdíl od neziskovek, které chodí do škol mást rozum mladým školákům s různými LGBT apod., kde je výstup jejich konání nekvantifikovatelný (možná jen počtem podaných žádostí o přeoperování), zde u korupčních kauz by se dala nějak vyjádřit úspěšnost jednotlivých aktivit u těchto organizací a prezentovat je nějakou měřitelnou veličinou. Jen tak z patra mě napadá třeba ukazatel: počet zavřených korupčníků.

      Těch korupčních kauz bylo za poslední Fialovy vlády dost a tak v žádném případě se nedá hodnotit, že se rozsah korupce díky financování neziskových organizací v této zemi snižuje. Stačí jen připomenout všechny ty kauzy jako jsou Dozimetr, Bitcoiny, IKEM, Fialova kampelička atd. a jak je vidět, trend je tu spíše opačný.

    Normálně bych prohlásil, že jsem ještě neslyšel, že by se někde rozmázla nějaká ta korupční aféra díky práci určité protikorupční nadace, ale musím říci, že už jsem slyšel. Byla to protikorupční neziskovka INVESTIGACE, která rozmázla Babišům nákup domu ve Francii. Tato informace zazářila, ale pak zase hned zhasla, protože na tomto Babišově nákupu domu ve Francii nemohl nikdo najít nic korupčního a ani nic nezákonného. A je vrcholně podivné, že právě i tuto neziskovku INVESTIGACE jsem oslovil s reálnou korupční kauzou ADULARYA s oficiálně vyčíslenou škodou 14 miliard korun. Ale jakmile jsem na tuto neziskovku poslal popis této mé kauzy, tak komunikace z jejich strany se mnou skončila.

     Jen pár informací na začátek o tomto projektu Adularya pro prvočtenáře, kteří o této kauze dosud nic nečetli, kdy já tvrdím, že tento projekt zkolaboval kvůli korupci a byla to darda se škodou oněch zmíněných 14 miliard korun.

     V roce 2011 se začala stavět elektrárna Adularya v Turecku, kde generálním dodavatelem dvou bloků elektrárny byla česká firma, a když se koncem roku 2015 dokončil první blok elektrárny, tak se zjistilo, že ten blok nemůže být provozován, protože se nalepuje popílek na vnitřní části kotle. Kotel respektive dva kotle byly dodány rakouskou firmou Andritz a bylo naprosto logické podat reklamaci na tyto vadné produkty z Rakouska a samozřejmě požádat rakouského dodavatele kotlů o jejich opravu. A k tomuto naprosto logickému aktu tzv. reklamování velice podezřele nedošlo a celou tu škodu na sebe převzal dobrovolně a vědomě český generální dodavatel a český stát.

  Vykonal jsem velké úsilí, abych donutit jak generálního dodavatele tak i český stát, aby si nechali  odborně posoudit technické řešení kotlů a ty kotle pak eventuálně reklamovali, ale neučinili tak. Protože  jsem pracoval dříve ve firmě, která energetické celky do Turecka vyvážela a bylo mi zřejmé, že toto „opomenutí“ vadný produkt reklamovat, nemohlo být realizováno bez toho, aby tento akt opomenutí podání reklamace nebyl nějak finančně stimulován. A tak jsem začal v roce 2017 hledat možnost, jak přinutit policii, aby vyšetřovala, kdo byl v pozadí tohoto opomenutí, díky kterému ta rakouská firma ušetřila miliardy korun za opravu vadných zařízení. A protože jsem nikdy předtím nepodával žádné trestní oznámení, tak jsem hledat možnost, od koho bych se to přiučil.

    Prvně mě napadlo, se obrátit na nějaké ty protikorupční neziskovky v dobré víře, že mi pomohou. Nejdříve jsem napsal na Transparency International, což je neziskovka, která má svoje ústředí v Berlíně, zdali by mi nepomohla se žalováním této kauzy. Oni  mi  sice z Transparency International odpověděli, ale poslali mi jen takové ty obecné hraběcí rady. Na Transparency International jsem odvětil, že místo těchto rad potřebuji spíše pomoci se sepsáním svého trestního oznámení, protože jsem nic podobného v životě nedělal. Pak už se od nich nikdo neozval.

    Dále jsem oslovil Nadační fond proti korupci založený podnikatelem Janečkem, a ti mě pozvali k setkání,  pohovořili se mnou a pak se už nikdy nikdo od nich neozval, i když jsem spolupráci u nich urgoval.

    A jedeme dále. Oslovil jsem také neziskovou organizaci Kverulant, ti mi alespoň slušně odpověděli, že ten případ je pro ně velký. Dále jsem to zkusil s nadačním fondem Svědomí národa, kde mi po nějaké krátké komunikaci sdělili, že ke mně jako k osobě nemají ani špetku důvěry a tím naše spolupráce skončila. Nikdy jsme se nepotkali, tak odkud se vzala ta jejich nedůvěra ke mně, to mi jaksi zapomněli vysvětlit.

     A nyní se vrátím k Transparency International, protože s nimi jsem pak navázal znovu komunikaci po pár letech. Co bylo důvodem pro naší novou komunikaci?

    Myslím, že to bylo v roce 2023, kdy jsem si přečetl v novinách, že České republice ústředí Transparency International v Berlíně vylepšilo postavení v žebříčku korupce a některých dalších kritérií o dvě  místa. Tím jako by tato jejich organizace chtěla říci, že se u nás v zásadě za rok 2023 situace v korupci zlepšila. A protože právě rok 2023 byl rokem, kdy proti mně otevřelo Vrchní státní zastupitelství v Praze vykonstruované trestní oznámení, tak jsem jim napsal na tu jejich českou pobočku zde v Praze rozhořčený dopis. V tomto dopise jsem jim vyčinil, že sice pod tou starou Babišovou vládou se nic na mém podaném trestním oznámení z podezření z korupce nevyšetřovalo, ale že se mě alespoň za ty moje protikorupční aktivity nepokoušela ta Babišova vláda dostat za katr. A naopak tato Fialova vláda přešla na vyšší formu boje proti těm, co se tu postaví korupci a poslala mě k soudu.

  Pak jsme si vyměnili s Transparency International nějaké ty e maily a informoval jsem je o vývoji v mém soudním stíhání. Pozval jsem je k účasti na mých soudních procesech, a nabídl jsem jim po skončení mého soudního konání rozhovor pro Parlamentní Listy, kde by mohli ten soudní proces komentovat. Bohužel nikdy z Transparency International na můj soud nikdo nepřišel, o rozhovor s novinářem z Parlamentních Listů neměli zájem, sami napsat článek k tomuto tématu také nechtěli a nakonec se mnou přestali komunikovat.    

    Takže jsem byl nakonec odsouzen bez zájmu Transparency International a i všech dalších  nadací, k podmínečnému trestu ve vykonstruovaném obvinění. Musím ale nyní udělit pochvalu Transparency International, protože za rok 2025 tato organizace posunula Českou republiku ve své tabulce korupčnosti a dalších kritérií o 4 místa k horšímu. Asi by to bylo po těch Bitcoinech a kampeličkách a Dozimetrech atd. opravdu do nebe volající arogance, říci, že za Fialovy vlády se korupce v českých zemích snížila.

    Takže mohu provést závěrečné hodnocení, že výsledkem mé spolupráce s neziskovými organizacemi byla jedna velká nula. Nezajímalo je ani to, že český daňový poplatník zaplatil za vadný produkt rakouské firmy 14 miliard korun a nevadilo jim ani to, že nakonec jediným, kdo byl vyšetřován, souzen  a odsouzen byl ten, co na tuto kauzu upozornil. A tak se ptám po tomto mém 8letém boji s hydrou korupce v této zemi, k čemu jsou vlastně ty neziskové organizace, na které každý z nás přispívá ze svých daní a ony nám nepřináší žádný užitek?

    Nakonec si sám položím otázku, a to, zdali si myslím, že po objevení se informací o zlatém záchodě (říkejme mu třeba DANA) na Ukrajině, kde je docela reálná pravděpodobnost, že na ten zlatý záchod na Ukrajině přispívali i čeští daňoví poplatníci, jestli se něco změní v myšlení lidí, a že se tito stanou více protikorupčně naladění? Odpovím, že ne, protože v této společnosti ten základní problém je propad morálních kvalit českého národa. Dnes kladný charakter osoby není žádným pozitivním kritériem pro hodnocení člověka. Pokud se tento přístup chce změnil, a aby se opět okrádání bližních a nebo společnosti stalo pro občany naší republiky morálně nepřijatelné, pak by bylo nutno začít s nápravou okamžitě od školních lavic, a to místo toho, aby studenti chodili po demonstracích za klíma, tak by měli raději absolvovat hodiny výchovy dobrých mravů.

    Tento článek má za cíl přispět k rozproudění diskuse kolem dalšího financování neziskových organizací.     

Miroslav Kelnar