Jaderná apokalypsa se přiblížila

      Paradoxně využití je jak obranné, tak i útočné. Při obranné se výrazně zvyšuje pevnost pancířů, ale opačně v útočném použití má munice větší průraznost. Po explozi vznikne černý prach, který se následně rozptýlí do okolí. Lidmi je vdechován a kdo neutrpěl zdravotní újmu přímo výbuchem, zařadí se do množiny s masivním výskytem rakoviny a dalších chorob vnitřních orgánů.

    Nevím, jaké zásoby má Ukrajina – zda vůbec, ale Američané se nechali slyšet, že munici s ochuzeným uranem v následných dnech dodají. Už před několika měsíci totéž, tedy dodání munice s ochuzeným uranem, avizovali Britové. USA mají v použití této munice bohaté zkušenosti při užití např. v Perském zálivu nebo také v býv. Jugoslávii. Následné výzkumy a zdravotní statistiky potvrzují výše uvedené.

    Je velmi obtížné vyhodnotit ukrajinskou strategii při použití munice s ochuzeným uranem, když celé jejich snažení směřuje k znovuzískání území dvou samozvaných republik - Doněcké a Luhanské. To opravdu chtějí jen získat zamořené území a nebo zde dvakrát platí následná slova o zkušební střelnici?

    Těžko soudit, jaké jsou skutečné záměry amerických jestřábů v konfliktu na Ukrajině. Zřejmý záměr je v oslabení Ruska a to jak vojensky, tak i ekonomicky. Následně se jeví využití ukrajinského území jako zkušební střelnice, což napovídají dodávky různých zbraní s odbornou výukou, před časem dodávky kazetové munice a teď připravovaná dodávka munice s ochuzeným uranem. Jistě, Rusové stejným způsobem získávají odborné poznatky, ale za krutou daň tisíců mrtvých, zatím co v USA si jen točí palci.

    Putine, Putine, chtělo to v předstihu vyvolat mezinárodní jednání, docílit nasazení mezinárodních jednotek na linii střetu a nebýt součástí amerických hrátek, které to na Ukrajině šéfují už od r. 2014 a i kousek před tím. Předejít ukrajinskému útoku na samozvané republiky vlastním prvotním útokem byl sice dobrý vojensko-strategický tah, ale ve finále tah z nouze za minusového obrácení mezinárodního mínění proti Rusku. Pravděpodobně dlouho, hodně dlouho bude Rusko svůj štít očisťovat, a to jistě s předpokladem za působení nového vedení.

    Nemohu si odpustit poznámku, že řada podobných akcí USA nemá takové negativní dopady na jejich vizáž, jaké dnes sklízí Rusko. Pravdou je, že v některých případech byly USA tím správným mezinárodním četníkem, také s pověřením Rady bezpečnosti OSN – viz např. Kuvajt proti Iráku nebo v dávné minulosti podpora Izraele po jeho vzniku, která víceméně trvá dodnes. Byla však řada vojenských akcí, ke kterým neměly USA žádné oprávnění a mnohdy sledovaly jen americké zájmy. Přesto se proti nim nezvedla taková vlna odporu těch „spravedlivých“, jakou dnes zažívá Rusko. Ale to jen tak na okraj.

   Jednoznačně dle mého a i dle mínění mnohých, hlavní cíl veškerého mezinárodního snažení by měl směřovat k zastavení zabíjení. Od USA – jak je výše naznačeno – se taková iniciativa čekat nedá, ale evropské země by se měly, místo pouhého dodávání zbraní, pokusit sestavit reálný mírový plán a usilovat o jeho projednání. Velmi přínosné by bylo zapojit do takového snažení Čínu nebo Indii. Zvláště neutrálně se chovající Indie by byla vhodným lídrem k otevření jednání směřujícího minimálně k příměří. Otázkou zůstává, jak eliminovat vliv současného vedení a to na obou stranách.

    Bylo by do budoucna přínosné, kdyby vedle zbrojních dodávek zazněl z Česka  podobný konstruktivní hlas a to jak z vládního tábora (tady dost silně pochybuji), tak i z opozice; neb doufám, že v dohledné době dojde ke „střídání stráží“.