I kdyby byl celý ze zlata

Řekl, že to samé (totiž že by byl vhodným kandidátem na prezidenství), mu prý už prozradilo i pár jiných lidí, a Babišovo prohlášení ho prý potěšilo jako výraz páně Babišovy důvěry. Tedy potěšilo a nikoliv šokovalo, jak to šokovalo nás.

Probohaživého, copak si tihle aspiranti na nejvyšší úřad v republice neuvědomují, že kdysi byl naším prezidentem Tomáš Garrigue Masaryk? Zamysleli se tihle pretendenti někdy aspoň po dobu několika vteřin nad tím, jakým obrovským dílem přispěl tento náš skvělý myslitel a humanista ku prospěchu a svobodě národa, než kývl na to, že bude naším prezidentem?

A co mají za sebou oni, jaké zásluhy o tento lid si připisují, jaké důkazy mravní síly či intelektuální výjimečnosti předložili, jaká díla zdobí jejich dosavadní život? Čím a jakými výtvory, činy či aktivitami přispěl onen nejnovější v řadě prezidentských adeptů – o němž mluvíme - k našemu duchovnímu obohacení či prospěchu?

Že řadou dobře ztvárněných divadelních, filmových či televizních rolí? Dobrá, ale v tom případě je záhadou, proč se kdysi a s ještě větším rámusem neuvažovalo s funkcí prezidenta republiky třeba u Hugo Haase, Františka Smolíka, Jaroslava Vojty, Jana Pivce, Miloše Kopeckého, Vladimíra Menšíka, Vlastimila Brodského, Rudolfa Hrušínského atd. atd.

Víte proč ne? Protože dříve v našich končinách existoval stud. Který ovšem zmizel a místo něj si užíváme nestoudnosti. Takové, že nám z ní zrak i sluch přecházejí.