Heger a jeho Hipokratova přísaha

Nechápu, jak v pozici lékaře může ustát diktát vládních úspor, který mimo jiné lékaře omezuje v indikaci léků, jenž pacientovi pomáhají a to jenom proto, že se v určité části roku ocitne v situaci, kdy by byl nucen předepsané léky uhradit v celé výši sám. Přesněji řečeno, musel by uhradit tu část z ceny léku, kterou platí pojišťovna a tzv. doplatek by platil pacient. Možná někdo namítne, že je v roli člena vlády MUDr. Heger povinen respektovat zájem státní kasy. Já si myslím, že právě proto, že je s Hipokratovou přísahou svázaný lékař, tak nemusí. Lépe řečeno, nesmí. Naopak by měl udělat gesto, kterým pomůže jak pacientům, tak státním financím.

Stačilo by, kdyby vyslovil názor, že se pod takové kroky podepíše až v situaci, kdy si bude jist, že vláda společně se zákonodárci učinila všechny kroky, které zastaví dlouhodobě zavedenou praxi předražování státních a obecních veřejných zakázek, a až se přesvědčí, jakým konkrétním způsobem se projeví v úsporách. K takovému kroku má politický mandát, neboť všechny politické strany přiznávají, že nehospodárnost veřejných zakázek a ruku v ruce s ní korupce, zásadním způsobem decimují státní kasu a na míru státního dluhu mají stejný vliv, jako krevní řečiště na bobtnání rakovinového nádoru. Pokud se tak nestane, tak raději podá demisi, než by se aktivně podílel na zhoršování dostupnosti zdravotní péče. Takové gesto by nemohlo být odbyto pouhým mávnutím ruky zbytku vlády rozpočtové odpovědnosti, neboť by každého nového ministra zdravotnictví, který by funkci nepřijal se stejnou podmínkou, obrazně řečeno postavil do role ministra školství a lidové osvěty Emanuela Moravce a jeho slibu věrnosti Říši.