GloboKap a my

Lidská společnost se změnila k nepoznání. Ústavní práva byly zrušena. Protesty zakázány. Nesouhlas zcenzurován. Byrokrati vydávají edikty omezující základní aspekty našeho života…kam můžeme jít, na jak dlouho, kolik přátel můžeme vidět, jak dlouho smíme s nimi pobýt, zda můžeme trávit čas s příbuznými,  s kým se můžeme intimně stýkat…seznam nemá konce.

Nic není náhodné, nic to nemá společného se žádným virem, nebo jinou zdravotní hrozbou. Než  mě někdo označí za popírače, vězte, že na Covid-19 věřím, mám jej zažitý, neboť píši tyto řádky v ženevské nemocnici Trois Chénes, kde mi léčí poškozené plíce… ale pro mne to není žádný dostatečně pádný důkaz smrtelného ohrožení lidského zdraví, který by jen zdaleka ospravedlňoval totalitární režim a opatření, kterým jsme podrobeni, ani škody způsobené společnosti pandemií virové paniky. Člověk se narodí, žije a umře. Je to takto prosté.

I kdybychom přijali bez výhrad oficiální „vědeckou“ verzi Covidu-19, neznamená to přece, že přetvoříme celou planetu v noční můru, abychom čelili takové hrozbě.  To je naprosto chorobná představa.

GloboKap ale není smyslů zbavený, ví dobře, co dělá. Budiž nám to ponaučením, které praví:  Tak se, kruci, už jednou podívejte, co s vámi můžeme udělat, kdykoli se nám zachce! USA daly tuto lekci světu, když „zatomizovaly“ Hirošimu a Nagasaki. GloboKap a US Army ji opakovaly, když napadly Irák a zničily celý Střední Východ. Připomíná to lekci obvykle uštědřovanou muklům ve vězení, když jim stoupne do hlavy, že je jich víc než bachařů. Ostatně tak koncept „uzamčení“ vznikl—není to výraz ekonomický, je převzatý ze žargonu nápravných zařízení.

Někteří lidé, když vidí, co se děje, nemohou uvěřit, že je to tak jednoduché, tj. lekce, kterou dostáváme. Proto si vymýšlejí různé teorie, kdo vše a co vše za tím může být---Great Reset, Sionismus, Ilumináti, satanismus, komunismus. Některé z nich jsou na pohled věrohodné, jiné fantasmagorie, všechny ale zatemňují ústřední lekci.

Od této chvíle, když GloboKap a jeho hlásné trouby vám řeknou, že se něco stalo, tehdy a tam bez ohledu na  to, zda vůbec k něčemu došlo, každý, kdo řekne nebo si bude myslet něco jiného bude označkován jako extrémista, konspirační teoretik, popírač nebo jiným hanlivým epitetem. S takovými lidmi se bude zacházet bezohledně. Budou censurováni, vykázáni z dopravních prostředků,  nedostanou práci, zavíráni do nemocnic nebo do vězení.

Budeme dělat, co se nám poručí, myslet, co se doporučí, věřit, co se nám bude kázat.

Pravidla hry jsou prostá:  lžou nám, my víme, že nám lžou, oni vědí, že my víme, že nám lžou,  ale oni nám lžou a lžou neustále dál, a my dál předstíráme, že jim věříme.

Když nám řeknou vezměte  si tu podělanou vakcínu, nebudeme se ptát, co v ní je a nezačneme fňukat, že může mít vedlejší účinky, které uškodí vašemu zdraví.

Když vám řeknou dejte tomu dítěti roušku, tak mu tu zatracenou masku nasadíte a nebudeme se šťourat v dánských studiích, které tvrdí, že je to zcela bezúčelné.

Človíčku, co teď?

Být bezmocný je jako být paralyzovaný. Léčba vyžaduje monumentální úsilí vstát a začít něco dělat pro udržení zdravé mysli, občanské odvahy a naděje…je to zatraceně těžké,  ale bytostně nezbytné, neboť co když bezmocnost neexistuje? Co když je to jiné slovo pro odevzdanost, která z nás činí snadnou kořist pro novodobé otrokáře?