Fatální důsledky zdravotnické reformy aneb O čem se příliš nemluví

Sněmovna schválila první část zdravotní reformy. Hlavními prezentovanými změnami bylo, že si pacienti nově budou muset za den hospitalizace zaplatit 100 Kč, že léky do 50 Kč už nebudou pojišťovny hradit a že si pacienti budou moci připlatit za nadstandardní péči. Ano, to nezní až tak tragicky. Jenže to není všechno. Novela zákona nabízí prostor pro spoustu kontroverzních a mnohdy až fatálních kroků, které výrazně omezí právo pacientů na důstojnou zdravotní péči. V mnoha případech daleko za hranicí Listiny základních lidských práv a svobod.

Momentálně má každý občan České republiky právo na kvalitní péči podle posledních poznatků vědy. Podle novely zákona bude mít pouze právo na péči na odborné úrovni s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. To znamená, že se může stát, že některé nyní běžné lékařské úkony nebudou v souladu s konkrétními podmínkami a možnostmi příslušného zdravotnického zařízení, pokud si za ně nepřiplatíte. Jinými slovy právo na bezplatnou lékařskou péči se mění na povinnost zaplatit za vše, co nebude považováno za to nejlevnější.

S novelou zákona končí povinnost státu garantovat lidem nejen právo na zdravotní péči, ale ruší se také garance životních podmínek. Stát už teď nebude dozorovat ani vliv ovzduší na naše obyvatelstvo.

Standardní nestandard

Použití slov standard a nadstandard je v tomto případě poněkud nešťastné. Česká medicína přece nic "nadstandardního" nedělá, a pokud ano, tak si ji již dnes hradíme, typickým příkladem je plastická chirurgie. Mnohem výstižnější jsou termíny hrazená a nehrazená péče.

A navíc, když už novela mluví o příplatcích za nadstandardní péči, měl by přece existovat detailní seznam toho, co bude považované za standard a nadstandard. Žádný takový soupis jsme ale neviděli. Proč? Znamená to například, že laparoskopická operace slepého střeva už bude nadstandard, za který budeme muset zaplatit 15 tisíc? Nebo nás čekají ještě horší věci? Nikdo z nás zatím neví, na co budeme mít příští rok v rámci hrazené péče nárok a na co ne. A víme vůbec, kdo bude tento seznam tvořit?

Samozřejmě bychom si všichni přáli, aby byla komplentní péče hrazena ze základního zdravotního pojištění. Bohužel současné prostředky to neumožňují. Proto je třeba přesně definovat, co bude hrazené ze základního pojištění a co ne. Zároveň je ale potřeba umožnit připojištění.

Lékaře už si nevyberete. A že nebude mít atestaci? Žádný problém!

Podle nového zákona už nemají pacienti právo na svobodnou volbu lékaře. Můžete si pouze zvolit poskytovale zdravotnické péče. Pokud se rozhodnete být léčeni v seskupení zdravotnických zařízení Agel a jste například z Karviné, mohou vás bez problémů poslat k lékaři do Třince.

Další absurdita: Lékaře je povinen seznámit pacienta s cenou nehrazených služeb. Ale co když pacient o to vůbec nestojí?

Do práv pacientů na kvalitní péči výrazně zasahuje i další věc. Dosud bylo povinné, že doktor, který nemá příslušné atestace, pracoval pod dozorem atestovaného lékaře. Teď stačí jeden atestovaný doktor pro celou nemocnici neatestovaných doktorů!

Ministerstvo zdravotnictví do budoucna navíc zvažuje, že k obornému lékaři budete moci jít pouze pokud vás tam odešle váš praktický lékař. V tom případě, pokud to neuzná za vhodné, budete mít smůlu. Pokud si odborného lékaře nezaplatíte z vlastní kapsy. Daleko lepším řešením by byl tzv. měkký gatekeeping (neboli regulace pohybu pacientů pomocí finanční motivace). U praktického lékaře by pacient zaplatil 30 Kč, u ambulantního specialisty 50 Kč, v nemocničních ambulancích 100 Kč, atd. Ministerstvo zdravotnictví navrhuje poplatek u odborného lékaře ve výši 200 Kč, což je neakceptovatelná výše.

Konec soukromých lékařů v Čechách?

Nový zákon kromě jiného neúnosně zvyšuje administrativu soukromých lékařů. Všechny jejich nové povinnosti povedou k tomu, že lékaři budou mít mnohem méně času na vlastní léčení pacientů. Za porušení administrativních povinností přitom hrozí lékařům statisícové likvidační pokuty, v některých případech až odebrání licence. Zdravotnické koncerny jsou ale připraveny praxe soukromých lékařů v budoucnu klidně převzít. Zdravotnické zařízení, tak je formuluje nový zákon, je v podstatě prostor, už to není lékař. Přitom právě on je účastníkem smluvního vztahu se zdravotními pojišťovnami. Není to náhodou účelné opatření, aby mohlo časem dojít ke snadnějšímu převzetí řetězci?

Soukromí lékaři potřebují mnohem důležitější věci, než dostávat příkazy, co a kam zapisovat. Především maximálně urychlit revizi cen léků (tj. oddělení cenotvorby od posuzování kvality a prospěšnosti medikace) a revizi cen výkonů, které by měly být poměrové mezi obory. Absolutní kalkulace výkonů je už několik let nevyhovující. Například specializovaná ambulance, jejíž provoz je přístrojově náročnější a která má odpisy v řádech stovek tisíc ročně, by měla mít vyšší uhrady než ambulance, která má minimální přístrojové vybavení.

Přece nikdo nemůže tvrdit, že po reformě, která je nepřátelská vůči zdravotníkům, bude systém přátelský vůči pacientům!

Interupce nebo duševní choroba jako veřejné tajemství

Z novely zákona také vyplývá, že bude vytvořen národní registr pacientů, kam budou muset povinně všichni lékaři i pojišťovny posílat veškeré dostupné informace o pacientech získaných v průběhu léčby. Ke každému rodnému číslu tam bude uvedeno skutečně vše od narození až do smrti. Správu registru bude mít na starost ministerstvem dozorovaná organizace. Úředník si tak o vás může zjistit například to, že jste měla v deseti letech spálu, že jste šla v šestnácti na potrat nebo že už pět let berete antidepresiva. Učinit tak může samozřejmě může pouze "v rámci svých pravomocí". Přestože zákonodárci slibují, že tato citlivá data budou přísně chráněná, zneužití je v tomto případě velmi reálné. Vůbec bychom se nedivili, kdyby si v budoucnu například zaměstnavatelé "kupovali" data o svých potenciálních pracovnících. Nebo v horším případě, pokud u nás vznikne model jako v USA, bude zdravotní pojišťovna stanovovat pojistné sazby podle rizik, které si snadno zjistí v databázi. Neumím si představit, jaká by ta sazba byla v případě, že se narodí dítě s lehkou mozkovou obrnou… 

Taková databáze s citlivými daty nemá nikde na světě obdoby. Na argumenty, že je tento způsob shromažďování údajů o pacientech v rozporu s Ústavou, zákonodárci nereagují.

Privatizace zdravotních pojišťoven je cestou do pekel

Pokud zákonodárci v budoucnu povolí spojit zdravotní pojištovny a zdravotnická zařízení, jinými slovy pokud se zprivatizují zdravotní pojišťovny a ty budou provozovat nemocnice, potažmo ordinace soukromých lékařů, vznikne monopol několika subjektů (známých finančních skupin). Toto seskupení bude mít minimální zájem na uzdravení pacienta. Jejich hlavním ekonomickým cílem bude utratit za něj co nejméně peněz, tedy pokud možno léčit jej co nejméně.

Je s podivem, že ve většině rozvinutých zemích se striktně oddělují zdravotní pojišťovny od poskytovatelů zdravotní péče, což je logické. Nyní nám hrozí stejný model, jaký byl už zaveden na Slovensku. Neměli bychom spíš hledat inspiraci u fungujících modelů? Například v Rakousku? Stávky maďarských a slovenských lékařů mluví za vše...

Četli vůbec naši zákonodárci návrh zdravotní reformy, než pro něj hlasovali? Zamysleli se trochu? Páni poslanci se často vymlouvají, že nemají dost času studovat předložené zákony, takže možná mnozí vůbec nevěděli, co schvalují. Jiné vysvětlení pro to nemám.

Závěrem mi nezbývá nic jiného, než vám popřát dobré zdraví. Budete ho brzo opravdu potřebovat.

(Spoluautorem blogu je MUDr. Jiří Vaverka)