Existuje prostor pro novou stranu?

Vycházejme z předpokladu, že parlamentní volby se uskuteční v řádném termínu na jaře 2014. Pokud vládě rok po její designaci nedůvěřuje 90 % lidí, co může následovat dále? V průběhu příštích tří let dojde k dalšímu vyprázdnění peněženek občanů, destrukci zbytků sociálního státu, dalším korupčním aférám, nárůstu chudoby a obohacování úzké vrstvy jednotlivců na úkor celku. Vláda se přitom bude jako kolovrátek zaklínat notně vyčpělou mantrou „nezbytnosti reforem.“ Občanská společnost a odbory se aktivizují, může však tento trend vyústit v podporu některé neparlamentní formace nebo založení zcela nového subjektu?

V minulých volbách protestně naladění voliči hlasovali pro Věci veřejné, kterým se během jednoho roku podařilo svůj elektorát zcela ztratit. Není divu, když populistickou rétoriku a boj proti dinosaurům okamžitě po volbách následovalo vládní angažmá po boku největších fosilií české politiky a prosazování neoliberálního programu. Jak si představují boj s korupcí, názorně předvedl Vít Bárta v podobě tzv. „půjček“ svým poslancům. To vše umocnilo zjištění, že šel do politiky za účelem přístupu jeho firmy ABL ke státním zakázkám, které měly být předražovány „jen“ o 10 %. Neprozíraví voliči VV naletěli na plané sliby, tvář investigativního žurnalisty a kalendář s blondýnami.

Z dalších nových stran na sebe v loňských volbách upozornili SPO-Zemanovci a Suverenita. Podle posledních průzkumů zůstali ve hře i lidovci, kteří se pokusí o comeback. Zelení se svou vládní participací v Topolánkově kabinetu natolik zdiskreditovali, že jejich návrat na půdu Sněmovny je prakticky vyloučen. Nabízejí tyto strany alternativu?

KDU-ČSL se účastnila téměř všech polistopadových vlád a je za současný marasmus plně zodpovědná. Je možné, že díky věrným moravským voličům a věřícím katolíkům se do Sněmovny znovu vrátí. Rozhodně však nepředstavuje alternativu stranám Nečasovy vlády – právě naopak. Po vypadnutí VV by se stala vhodným koaličním partnerem pro ODS a TOP 09.

SPO-Zemanovci vznikli jako trucpodnik bývalého předsedy sociální demokracie s cílem uškodit Jiřímu Paroubkovi a umožnit vznik pravicové vlády. To se jim podařilo a svůj účel de facto splnili. Partaj přeběhlíka Melčáka a lobbisty Šloufa se ani neobjevuje v průzkumech volebních preferencí, což potvrzuje její jednorázový charakter.

Suverenita Jany Bobošíkové vystupuje velmi aktivně a účastní se odborářských a jiných protestních manifestací, ačkoliv se hlásí k Václavu Klausovi, který je nepřítelem odborů a stál u zrodu mafiánsko-kapitalistického systému. Je zde mnoho nejasností, které vyvolávají pochybnosti a nebudí příliš důvěry vůči této formaci. Suverenita není jasně ideologicky ukotvena – ačkoliv se prezentuje jako levicově populistická strana, sama sebe definuje jako liberální a středový subjekt, čímž dává najevo, že by šla do vlády s kýmkoliv. Strana také působí jako sběrna různých odpadlíků – od Vlasty „Vířivky“ Tlustého přes Olgu Zubovou po Stanislava Humla.

Preference ČSSD rostou zejména díky neschopnosti vlády, tudíž opozice toho nemusí mnoho dělat. Stínový kabinet sociální demokracie je až na pár výjimek přehlídkou průměrnosti a demonstruje personální deficit strany. Při sledování nedělní Partie, kde diskutoval Alexandr Vondra se stínovým ministrem obrany Hamáčkem, který tohoto korupčníka s hroší kůží v podstatě chválil, jsem vážně zapochyboval o ČSSD jako skutečné alternativě. Ostatně i velká koalice na pražském magistrátu a v řadě dalších měst dokazuje, že mezi modrým ptákem a oranžovou růží není tolik rozdílů.

Komunisté působí jako líní kapři, kteří se spokojí se svými tradičními 26 mandáty. Dokážou sice oslovit část protestních voličů a nostalgiky, kterým se stýská po minulém režimu (převážně starší generaci), což jim zajistí oněch 11 – 15 %, větší potenciál ale nemají. Navíc nedokážou zaujmout mladé lidi a jsou odsouzeni k věčné opozici, na což si zvykli a vyhovuje jim to.

Právě nevýraznost ČSSD a neviditelnost komunistů otevírá prostor pro působení formace, která dokáže reagovat na frustraci ožebračované střední třídy, státních zaměstnanců, sociálně slabých a dalších skupin společnosti, které už nevěří žádné z parlamentních stran. Experimenty s novými pravicovými subjekty snad už voliče dostatečně poučily, že tudy cesta nevede. Jakási nová obdoba US-DEU, SZ či VV není žádoucí. Skalní voliči pravice se v příštích volbách rozdělí mezi ODS a TOP 09.

Pokud tato strana nabídne alternativní program, postaví do svého čela silnou osobnost, vymezí se vůči celé současné politické reprezentaci, bude razantně hájit zájmy obyčejných lidí a spolupracovat s občanskými iniciativami a odbory, může oslovit i nerozhodnuté a nevoliče a získat podporu nutnou pro vstup do Sněmovny. Musí však radikálně naladěným voličům vysvětlit, že současný marasmus nezpůsobily nejnižší vrstvy, proti nimž se často hněv střední třídy ve vypjatých situacích obrací, ale ti nahoře, kteří náš stát zadlužili a rozkradli. Tím tyto nespokojené občany odvrátí od hnědého nebezpečí. Lze očekávat, že taková strana, která nazve věci pravými jmény, se v lepším případě bude potýkat s útoky pravicových médií, v horším případě s mediální blokádou. Naději na úspěch však má.