Egypt, lidská práva a česká kleptokracie

Nicméně, události v severní Africe vyvolávají u evropských a amerických státníků spíše rozpaky. Nejlépe je to vidět na chování českých představitelů. Ministr Schwarzenberg sice s oblibou hlasitě kritizuje poměry v Bělorusku, na Kubě, v Číně a dalších – jemu nepohodlných – režimech, ale k situaci v Egyptě raději nevydal žádné stanovisko. Kde jsou Havlové, Kocábové, Bursíkové, Štětinové a další bojovníci za lidská práva? Proč nepodpoří Egypťany a Tunisany v boji za svobodu? Tito pokrytci raději cudně mlčí. V Egyptě ani v Tunisku totiž lidé neboří komunistické, ale kapitalistické a hlavně prozápadní diktatury. To se nejen českým humanrightistům, ale ani sionistům a americkým imperialistům příliš nehodí do krámu. Sami si uvědomují vlastní schizofrenii, a tak strčili hlavu do písku a čekají jak to dopadne. Utrpení milionů Egypťanů, žijících léta v bídě bez přístupu ke vzdělání a bez možnosti najít si zaměstnání, je nezajímá. USA navíc tyto režimy už od dob studené války udržovaly při životě dotacemi v řádech miliard dolarů.

Současná revoluční situace v arabských zemích je však zajímavá i z jiného pohledu. Nabízí se srovnání s poměry v banánové kleptokracii jménem Česká republika. Za co Egypťané a další národy bojují? V první řadě proti zkorumpovaným diktaturám, jež zosobňují několik desetiletí vládnoucí prezidenti, kteří pro obyčejné lidi za celou dobu neudělali nic. Korupce je v Egyptě natolik do očí bijící, že lidé už museli vyjít do ulic. Dalšími faktory k revoltě se staly rostoucí ceny potravin, nemožnost najít si práci a také touha po svobodě slova a demokracii.

Zpět do Česka. U moci je korupční vláda „rozpočtové odpovědnosti“, která každý měsíc čelí novému skandálu – korupční kauza ministra Drobila (ODS) ani nezačala být vyšetřována a je tu zlodějna nová, tentokrát v režii agenta CIA a exponenta pravdolásky Saši Vondry (ODS). Drobil alespoň odešel, ale Vondra rezignovat nehodlá a ještě se tváří ukřivděně, ačkoliv o finančních machinacích během evropského předsednictví musel vědět. Zcela médii opomenuta zůstala i kauza ministra Jankovského (VV), který své firmě přihrál zakázku za cca 200 milionů. V této situaci se krátí platy státních zaměstnanců o 10%, lékaři se chystají k hromadnému odchodu do zahraničí, škrtají se podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky, rostou ceny potravin a služeb, hromadně se propouští a nejen mladí lidé a absolventi škol nezavadí o práci. Je podobnost s Egyptem čistě náhodná? Bojovali by Egypťané za demokracii na český způsob?

Samozřejmě jsem dalek toho, abych stavěl na roveň utrpení Egypťanů a situaci v relativně vyspělém Česku. Nicméně, Nečasovo-Kalouskova vláda tuto zemi směruje mílovými kroky právě kamsi do severní Afriky. Korupci, aroganci moci, mafianizaci státních struktur, nezaměstnanost, programatickou likvidaci střední třídy a pauperizaci širokých lidových vrstev doprovází plánované rušení škol, nemocnic, pošt a policejních služeben v různých oblastech a také rostoucí výdaje domácností, pokles životní úrovně a kupní síly pracujících. Tato situace přivedla na konci září do ulic Prahy 40.000 nespokojených lidí. Může se tato situace opakovat? Nechají si lidé donekonečna kálet na hlavu?

Pokud se ČSSD po volbě nového předsedy vydá cestou spolupráce s pravicí, pohřbí ideu sociálního státu, přestane hájit práva zaměstnanců, střední třídy a sociálně slabých a nebude hlasitě kritizovat poměry současné české banánové kleptokracie, otevírá se na politické scéně poměrně velký prostor pro novou radikální (populistickou) stranu, vymezující se vůči celému establishmentu včetně ČSSD a KSČM, které jsou jeho součástí. Místo úvah o revizi sociálního státu by měla být v sociální demokracii na pořadu dne spíše úvaha o udržitelnosti kapitalistického systému v dnešní podobě a diskuze o tom, zda má vůbec smysl hájit nynější postdemokratický systém prorostlý korupcí a řízený mafiánskými strukturami. Slovy Jiřího Pehe: „Zejména demokratické levici se nabízí možnost odvrátit se od konformismu se zkorumpovaným systémem, vytvářeným v posledních desetiletích nadvládou neoliberální ideologie, a vrátit se k reformismu. Tedy šance obnovit vlastní identitu na základě idejí svobody, rovnosti solidarity jako etických hodnot Zůstane-li levice uvězněná v pragmatické koexistenci se současným v podstatě zkorumpovaným systémem, je dost pravděpodobné, že ji jako alternativu vůči současnému systému nahradí nějaká populistická formace.“