Dva protesty aneb oslí ucho a obrazy v kompostu.

Dva protesty aneb obraz v kompostu a oslí uši.

 Ve svých osmnácti letech, v maturitním ročníku, jsme s kamarádkou o prázdninové brigádě v jednom národním podniku vyšperkovaly obraz prezidenta ČSSR Antonína Novotného, který byl umístěn v malé zasedačce, obklopen odznaky Brigád socialistické práce různých oddělení. Z hlíny z květináče oslí ucho, vajgl na ústa a rudou hvězdu hvězdu na čelo.  Na tuto banalitu jsme téměř zapoměly do doby, než nás za dva měsíce oslovili pánové v kožených kabátech odkrytím klopy s možností nahlédnout na odznak člena Stb.  Po dvouměsíčním vyšetřování na Krajské správě StB byl  výsledek jasný:  Trestní stíhání a obžaloba  za hanobení republiky a jejího představitele s možností nepodmíněného trestu do výše 6 let.  Na mou námitku, že podobný příběh se odehrál i ve filmu Vyšší princip pánové z StB odpovídali:  Samozřejmě slečno, my vás nezastřelíme, my vás jen zavřeme. Laskavý ředitel střední školy rovněž přispěchal s oznámením, že budeme vyloučeny ze školy.  Samozřejmě, že se mně v osmnácti  letech do kriminálu nechtělo a bylo mi líto těch čtyř let, během kterých jsme se s mámou, která už byla v důchodu, z jejích osmi set korun měsíčně protloukaly,  jak to šlo. Když jsem si chtěla koupit hezké boty, měsíc jsem nechodila na obědy.  Nakonec jsme měly štěstí. Soud proběhl  27.12.1967 a v lednu 68 prezident Novotný skončil a začalo Pražské jaro. Odsouzeny jsme přece jen byly, ale  soud nepřistoupil k potrestání.  Bylo ovšem  smutné poslechnout si u soudu výpovědi svědků, dělnic, členek Brigády socialistické práce o jejich rozhořčení ze zhanobení obrazu našeho soudruha  prezidenta. Těžko se mi poslouchal posudek předsedy MNV z obce, ve které má rodina žila téměř sto let, ve kterém poukazoval na to, že jsem vždy „Byla pro Západ a Západ je její vzor“. Zrovna tak těžko se mi dnes poslouchají při vyslovení  odlišného  názoru, než je ten oficiální, nadávky v různých diskuzích, že jsem „komunistka a agent Kremlu“.  Stále stejní lidé – jen obrácená strana mince.

Takže  jsme nakonec obě odmaturovaly. Problém byl v tom, že si nás StB zanesla do svých archívů jako „Nepřátelské osoby“, se vším, co tato registrace znamenala. Po roce 89 jsme byly rozhodnutím téhož soudu rehabilitovány.

Tolik na připomenutí doby, na kterou i já sama někdy ráda zapomínám.

Dnes, když čtu o kauze teplického ředitele gymnázia, který zahrabal obrazy prezidenta do kompostu a přes média vzkazuje prezidentovi, že se mu omluví,  až se omluví on,  žasnu.  Když něco podobného udělají  studenti, dá se to pochopit.  Ale člověk, který by měl být vzorem svým studentům a vychovávat je k úctě k demokracii, by si to neměl dovolit.  Prezident Zeman nebyl  vyslán  do funkce Ústředním výborem KSČ.  Prezident Zeman byl zvolen ve svobodných volbách většinou hlasů.  A pan ředitel  by  měl tyto hlasy s úctou respektovat a ke stejnému respektu a úctě k odlišným názorům vést i své studenty.