Dráb Drábek

Na jednu stranu naši politici srdnatě bojují za ochranu našeho přírodního a kulturního dědictví, včetně ochrany názvů krajových kulinářských specialit. Na stranu druhou si od nich necháváme demontovat jedno z největších a nejpotřebnějších bohatství lidstva, kterým je sociální smír.

Nepochybně je správné, že máme v EU chráněn název TŘEBOŇSKÝ KAPR a OLOMOUCKÉ SYREČKY a že VILA TUGENDHAT je zapsána na seznamu světového kulturního dědictví. V žádném případě bychom však neměli zapomenout, že jenom důstojný sociální smír umožní většině lidí se z těchto třešniček na dortu lidského života radovat. I kdybychom měli deset Národních filharmonií, bezpočet vyšperkovaných Hradčan a kdyby "co Čech to muzikant" opět platilo v míře vrchovaté, ale na druhé straně bychom ruku v ruce s tím demontovali důstojnou pracovně-právní ochranu zaměstnanců, naši důchodci by živořili, místo aby žili, narození dítěte, včetně návštěvy lékaře by dostalo statut sociální rozmařilosti a pokud by smysl života velké části obyvatelstva spočíval pouze v plnění životních cílů menší části obyvatelstva a byl degradován jen na biologické přežívání, tak se v žádném případě za kulturní národ nemůžeme považovat.

Pokud by taková situace nastala, pak by z ní nešlo vinit jen současnou politickou elitu, neboť záleží jen na nás, jestli ji i nadále dovolíme stíhat vše, co je sociální s lačností loveckého ohaře. 8. prosince máme šanci ohaři utáhnout obojek a donutit ho, aby přátelsky vrtěl ocáskem a olizoval ruce každého koho potká. Jeden z nich se jmenuje Drábek a není důvod připustit, aby se choval jako dráb.