Destrukce demokracie, nebo demokracie dostala na frak?

Proč tedy nepřejít k úpravě? Proč neudělat osvětu volebního systému, aby každý věděl jak, co, a proč? Proč politické strany nemají, a ani  neprojevují dostatečný zájem o nové členy? Proč třeba SPOZ, která je jen jakýmsi fanklubem Miloše Zemana už  předem upozorňuje, že zpřísní podmínky pro přijetí do strany? Proč politická strana která nejeví zájem o nové členy nemůže přistoupit na to, že pokud se nečlen ale člověk aktivně zajímající se o politiku může preferovat jiné pořadí kandidátu, než mu navrhuje celá strana? Kdo nakonec platí ony vyvolené a zvolené, ze kterých strana žije? Je to snad strana nebo volič?

Abych to uvedl na pravou míru, proč o tom píši. Dnes byl v Senátu zamítnut návrh senátního návrhu zákona senátora Jiřího Dienstbiera, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb. o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákon,který Jiří Dienstbier na úvod popsal takto:

Návrh zákona je v zásadě z hlediska své podstaty velmi jednoduchý, protože ve všech typech voleb, kde máme u nás v ČR princip poměrného zastoupení, tedy ve volbách do PS, do EP, do zastupitelstev krajů a do zastupitelstev obcí, navrhuje zrušení hranice pro uplatnění přednostních hlasů, případně hlasů u komunálních voleb. V současné době je úprava taková, že u komunálních voleb je hranice 10 procent, u ostatních typů voleb hranice 5 procent. Tento návrh tuto hranici ruší. Znamenalo by to, že pořadí na kandidátní listině by se stanovilo tak, že by se mandáty přidělovaly těm kandidátům umístěným na listině, kteří by získali největší počet hlasů, ať už hlasů jako takových, nebo přednostních hlasů podle typu volby.

Smyslem je dát lidem větší možnost vybírat si osobnosti na kandidátkách politických stran ale i z hlediska politických procesů, které u nás probíhají, a jak se často objevuje i ve sdělovacích prostředcích, nepoužívají se vždy zcela čisté a řekněme nekorupční způsoby. Mluví se často o tzv. velrybaření a jsou i jiné způsoby, kdy se někdo snaží získat tak zvaně volitelnou pozici na kandidátní listině té které politické strany a samozřejmě tento zákon by omezil i takového praktiky, protože by donutil politiky, aby podporu získávali standardními politickými mechanismy, které se nám vždy také nemusí líbit, protože do standardních mechanismů spadají např. i populistické metody, ale přece jenom je to něco jiného než korupční jednání např. i při sestavování kandidátních listin. Ale hlavním principem, nebo hlavním přínosem je samozřejmě větší možnost občanů vybrat si, koho chtějí, aby je reprezentoval i v rámci listiny politické strany, kterou chtějí volit.

Tento princip se u nás výrazněji uplatnil zatím v jediném případě, to je při posledních volbách do PS, kdy na kandidátkách některých stran v některých krajích nebyl zvolen nikdo, kdo nepřekonal stávající pětiprocentní hranici. Myslím si, že tento princip je možno ještě posílit právě předkládaným návrhem zákona.

Objevil se tady pozměňovací návrh, který je určitým kompromisem. Zatímco já ve svém návrhu navrhuji, aby se hranice zrušila zcela, jinými slovy aby byla na nula procentech, tak je tady návrh kolegů Gajdůškové a Nenutila, aby se z 5, resp. z 10 procent u všech typů voleb snížila na 3 procenta. Já bych samozřejmě byl radši, kdybychom tu hranici zrušili zcela, ale pokud by toto byl možný kompromisní návrh, pro který by se našla podpora, tak i takovéto snížení bych považoval za prospěšné a dalo by občanům ČR větší možnost aktivního výběru svých zástupců v zastupitelských sborech.

Tolik J. Dienstbier. Pan Škromach mu oponoval a naznačil že je to o populismu a že takovými návrhy se  spolustraník pokouší destruovat demokracii v této zemi..  tedy doslova Zdeňka Škromacha cituji:

Já jsem vnímal vždycky, že v demokracii má rozhodovat většina. A už těch 5 %, a ukazuje se to obzvlášť u těch politických stran nebo hnutí, která mají malý volební výsledek, stačí několik set hlasů.

Stejně tak nevím, co je demokratického na hnutích, která se zorganizují na bázi sociálních sítí a podobně, a volte poslední čtyři. Já neví, jak to hovoří o kvalitě kandidáta, který byl navržen a vybrán tou politickou stranou nebo politickým hnutím, které navrhovalo kandidátku, kde proběhly demokratické primárky, kde skutečně je to souboj osobností, a tady se ukazuje, že podobné návrhy povedou k dalšímu rozkladu systému.

Demokracie, a nebojme se o tom mluvit, stojí na systému a na volné soutěži politických stran. Jestli to někdo zpochybňuje, ať ukáže jinou zemi, kde mají jiný systém, kde to tak není. Vždycky, když došlo k rozkladu těchto systémů a zpochybňování, tak to vždycky vedlo k nějaké diktatuře nebo totalitě. A my tady bohužel, ty snahy tady jsou, destruovat demokracii v této zemi. A toto je jeden z takových drobných pokusů....

A jak to vypadalo dále?


Vážené kolegyně, vážení kolegové, dokončíme bod volební zákon. V této chvíli se nám už vyjádřili prakticky všichni, jak předkladatel, tak navrhovatel, tak zpravodaj. Došlo k ujednocení pozměňovacích návrhů ve smyslu, že to máme všechno v písemné formě. Protože návrh kolegy Martínka byl pozměňovací návrh k pozměňovacímu návrhu, tak o tom bychom hlasovali jako o prvním návrhu. (Projevy nesouhlasu.) Když je to pozměňovací k pozměňovacímu ... (Projevy nesouhlasu – pan senátor Dienstbier.) To není pozměňovací? (Pan senátor Martínek z místa mimo mikrofon sděluje, že to je podmíněný návrh v případě, že by neprošel ten jejich.) Náš jednací řád nezná podmiňovací pozměňovací návrh. (Hlas: To je samostatný návrh.) To je něco jiného, paní kolegyně, že to je samostatný návrh, ale takto to nebylo avizováno. Nevadí, jestliže předkladatel říká, neprojde-li kolega Nenutil, snad projde kolega Martínek. Takže já dám radši znělku.