Demokratické hodnoty…

Celé generace našich předků bojovaly za prosazení demokratické, volené, zákonodárné moci. Obětovaly tomu své existence, svobodu i životy. Chtěly její ochranu před zvůlí moci výkonné a konec konců i soudní, protože jen zcela přitroublý jedinec si může myslet, že se nikým nevolení soudci budou starat o práva lidu. Tím nechci říci, že se mezi nimi takoví morálně pevní jedinci nenajdou, ale většinově budou soudci vždy prosazovat vůli vládnoucích elit a to o to ochotněji, čím více s nimi budou spjati. Dokud nebudeme své soudce, státní zástupce a regionální policejní velitele volit, pak před nimi musíme své zástupce systematicky chránit. Je smutné sledovat, jak jsme na odkaz a oběti našich předků, včetně těch, kteří se nesmířili s praxí reálného socialismu, rezignovali a stáváme se ochotnými nesvéprávnými ovcemi. Jde z toho až strach, jak je staleté úsilí a obětování snadno prodáno ve jménu osobního pohodlí a víry ve spravedlivého drába.

Poslanci a zastupitelé na všech úrovních jsou lidmi, kteří jsou výsledkem naší demokratické volby. Nejsou to pouze zástupci těch, kteří je volili, jsou to zástupci nás všech. Volební úspěch z nich rozhodně nečiní svaté, ale mělo by být minimálním požadavkem, že je prostě nelze odstřelit policejním usnesením první ranou. Je jistě pravdou, že je to právě úroveň našeho zájmu o politické dění, která vede jednak k nižší kvalitě naší volby a samozřejmě i k neúctě k volbě samé. Na straně druhé, pokud si nebudeme svou volbu chránit a její ochranu aktivně prosazovat, pak je zbytečné volby organizovat a hlavně se jich účastnit. Stačilo by přitom jediné. Kromě výjimečných případů držet zásadu, že voleného zástupce lze stíhat až po uplynutí následného volebního období. Pak by byla naděje uvěřit, že státním zástupcům jde skutečně o potrestání jeho skutků, jakkoliv minulých, a nikoliv o okamžité potlačení nebo o likvidaci jeho osoby a jejího aktuálního vlivu.

Důsledkem současného zmatení demokratických hodnot je radost a nadšený hýkot médií i lidu vždy, když policisté někoho obviní, když to radostně zveřejní a pokud to nezabere, tak uniknou části spisu, když v poslanecké sněmovně stojí vedle řečniště ozbrojený policajt, který hlídá zákonodárce, který nebyl odsouzen, před těmi zákonodárci, kteří nebyli ani obviněni, protože jde v očích policie o potenciální zločince. Nevím, zda si ti lidé uvědomují, že když vykřikují v duchu, potichu či nahlas, že „konečně na toho parchanta došlo“, že ve skutečnosti došlo na ně, protože oni svou demokratickou vůli a moc z ní vyplývající dobrovolně podřídili nikým nevolenému pendreku a nabité pistoli, zatím ještě ukrývané pod sakem, byť naprosto zřetelně vybouleném…

Leč všeho do času. Jednou přijdou, údajně ve jménu lidu, s kvérem do parlamentu a řeknou poslancům, aby šli domů…

Zejména ve vztahu k připravovanému úřednickému zákonu je neustálé oslabování poslanecké imunity a nulová ochrana zastupitelů cestou do pekel byrokratické zvůle… Váha zastupitele a poslance bude brzo podobná, jako byla za reálného socialismu. Bude to jen taková hračka a fíkový list na skutečném průběhu věcí veřejných. Uvědomme si, že oslabení ochrany našich zástupců je oslabením nás všech. Je lhostejné, jestli za tím oslabením stojí státostrana nebo státobyrokracie…