Deforma zdravotnictví

Čtenář jistě sleduje danou problamatiku v médiích a není tedy žádoucí celou situaci shrnovat. Vláda se ohání šetřením, plýtváním v českém zdravotnictví. No a jelikož se jedná o vládu bezradnou, bez vizí, tak se rozhodla, že ono špatně financované zdravotnictví nechá doplatit nás všechny.

Z principu odmítám poplatky. U jediné jsem ochoten diskutovat - poplatek za pobyt v nemocnici. Když se skřípěním zubů připustím, že by tento poplatek měl existovat, pak určitě nemůžu překousnout to, že jej mají platit všichni, bez výjimek. To je naprosto nelogické. Vezmu-li to kolem a kolem, poplatky stále, i přes stanovisko Ústavního soudu, které je ale nutno respektovat, vidím jako neústavní. O tom, že sou silně asociální už mluvit nemusíme rovnou. Argument, že lidé méně chodí k lékaři od zavedení poplatků a že se snížilo množství pracovních neschopností, zvláště těch krátkodobých, je sice krásný. Ale znamená to, že lidé místo neschopenky s angínou jdou do práce, mezi zdravé spolupracovníky. Znamená tento pokles návštěv u praktiků, že se lidé z chřipek, viróz, střevních nevolností a podobných nemocí léčí po domácku - čaji a volně prodejnými léky. Pak ale přeci na jedné straně šetříme a méně využíváme zdravotní péči, to vše ale na úkor našeho vlastního zdraví...to není koncepce, to není šetření, to je přeci blbost.

Abych se vrátil zpět k pohledu do budoucna. Dlouho diskutované jsou limity běžné, standardní zdravotní péče. Začal s tim Julínek a Šnajdr, pokračuje s tím Heger a Šnajdr. Jak se postupně ukazuje myšlenka, že to co dnes považujeme za standard zůstane bez příplatku a to ostatní se bude mírně dotovat z našich kapes je mylná. To co dnes je běžné bude zřejmě nadstandard, a to ostatní se bude draze platit z našich kapes. Nejde jen o to, kolik lidí s námi bude sdílet pokoj či o větší či menší jizvu na břiše. Jde o kvalitu materiálů, jde o použitou techniku. Představa, že k zubaři jdu s několika stokorunami pro obyčejnou plombu či že před operací zlomené nohy či zánětu slepého střeva budu muset po kapsách najít tisíce korun je šílená a děsivá.

Na závěr krátká zmínka o poplatku za návštěvu specialisty bez doporučenky praktika. Za prvé si nemyslím, že se jedná o jev tak častý. Na druhou stranu, bude-li se mi špatně dýchat a nebudu-li moci vyjít schody, pak nemusím za praktikem, ale rovnou mohu zajít na plicní. Stejně to bude i v případě, který vtipně použil i David Rath, budu-li nešika a vrazím si drát do oka, nevím, jestli ze mě praktik bude dvakrát skákat radostí.

Každopádně reforma v podání ODS či TOP 09 není reformou, ale deformou v pravém slova smyslu. Stát se na všechno vykašle, zavede poplatky a platby, a občane - buď plať anebo zemři!