Dalších sedm zajímavých knih

Steve Wozniak, Gina Smith: I Woz. Pragma, Praha 2007, 360 str., váz. ISBN 978-80-73349-064-5, 280 Kč.

Odborná veřejnost ví, že tvůrcem standardu osobního počítače byla americká firma IBM. Jen někteří vědí, že první počítač, který se dal nazvat osobní byla firma Apple, kterou dnes zná veřejnost hlavně díky Ipodu. Steve Wozniak, který s pomocí novinářky Giny Smith napsal o sobě tuto knihu, byl konstruktérem tohoto prvního osobního počítače Apple I a jeho druhé verze Apple II, se kterým zaznamenali celosvětový úspěch. Apple II byl prvním počítačem, který byl prodán v milionu kusech. V knize Steve líčí své dětství a mládí, přátelství se Stevem Jobsem, který s ním stál u zrodu tohoto počítače, a dalšími kamarády a přáteli, se kterými prováděl řadu žertů a lumpáren a seznamoval se s tehdejší moderní technikou, elektronikou atd. a připravoval se tak na to, co ho tak proslavilo. Je třeba poznamenat, že kniha je psána v americkém duchu, tedy jako řetěz nepřetržitého chlubení a jako jakési pokračování marketingu firmy Apple. Nicméně kniha ukazuje, jak Wozniak a lidé kolem něj dokázali budit nadšení a doslova tvořili dějiny moderních technologii a počítačového průmyslu. Na knize se podílel jako literární agent John Brockman, majitel největší literární agentury populárně vědecké literatury. Brockman se podílel i na jiných i u nás známých knihách Příštích padesát let (nakl. Dokořán a Argo) nebo Můj Einstein (rovněž Pragma), Třetí kultura (Academia). Apple II se do dnes prodává, samozřejmě spíše jako muzejní exponát, ale věřím, že je ještě schopný provozu. Na aukci Ebay stojí dnes okolo 80 Euro.

Nevím, jestli je líčení Steve Wozniaka o sobě samém objektivní, každé takové líčení musí být nutně subjektivní. Možná by stálo za to si přečíst podobnou historii i z pohledu jiných účastníků těchto událostí. Myslím, že by si knihu mělo přečíst mnoho zájemců o moderní technolo

gii a těch, kteří by se chtěli podílet na další historii moderní technologií a počítačové průmyslu

Donal O'Shea: Poincarého domněnka. Hledání tvaru vesmíru. Academia, Praha 2009, 30 str., váz. ISBN 978-80-200-1658-4.

Kniha ukazuje historii Poincarého domněnky, cca 100 let starého problému z topologie, který byl na počátku tohoto století zařazen mezi sedm problémů milénia, za jejichž vyřešení byla vypsána odměna milión dolarů za každý z nich.

Má 15 kapitol, začíná starými Řeky, Eukleidem, Pythagorem, pokračuje Kolumbem, který se domníval oprávněně, že Země je kulatá a proto chtěl doplout do Indie západní cestou. Podrobně zmiňuje neeukleidovskou Lobačevského geometrii, kterou objevili nezávisle na sobě Gauss, Lobačevskij a Janos Bolyai. Nemůže se nezastavit u Riemanna, který změnil pohled na geometrii a změnil všechny obory, do jejichž vývoje za krátký život zasáhl.

O obtížnosti Poincarého domněnky a nutnosti zmínky předchozí hístorie geometrie svědčí fakt, že poprvé její formulace zazní až na str. 58. Autor podrobně objasňuje rivalitu Felixe Kleina a Poincarého. Zajímavé bylo pro mě vysvětlení úspěchu francouzské a německé matematiky a vědy na konci 19. stol. A počátku 20. stol. Vývoj Poincarého domněnky, tedy její řešení zejména ve 2. polovině 20. století je smrští fakt a nových koncepcí a přístupu, což se promítá i v knize. Předpokládám, že čtenáři postřehli, že domněnku vyřešil ruský matematik Grigorij Perelman. Údiv budí informace, že odmítl nejen odměnu za vyřešení problému, ale i Fieldsovu cenu. Jak jsem zaznamenal v jiných médiích, jedním z vysvětlení odmítnutí odměny, byla údajně nedostatečná úroveň posuzovatelů jeho důkazu. Tak to bylo alespoň komentováno v některých médiích. I když je kniha velmi dobře připravena, jak autorem, vydavatelem i překladatelem, přesto se do českého vydání dostalo pár chybiček, Rakousko-Uhersko je zmiňováno v souvislosti s rokem cca 1817, kdy ještě formálně neexistovalo a označení příslušníků národnosti se v českém jazyku píše s velkým písmenem, tedy Angličan, Francouz atd.

Přesto, že se autor snaží být srozumitelný, tak to není jednoduché čtení a většina učitelů na základních a středních školách ve své vysokoškolské příprave neměla zahrnutou topologii, jaká je situace dnes, nevím. Knihu budou tak jako tak podle mého názoru číst spíše učitelé matematiky nebo její studenti. Jeví se mi tedy zbytečné populární vysvětlování derivace nebo vysvětlování kartézské soustavy souřadné, když na druhé straně autor používá pojmy topologie. Kniha asi není nejpřístupnější pro čtenáře z řad středoškolských studentů. Jeví se mi jako nejnáročnější z knih, o kterých jsem psal na stránkách MFI. O tom, že ji autor a vydavatel věnovali velkou péči svědči to, že vedle rejstříku a poznámek (které jsou opravdu rozsáhlé a techničtěji vysvětlují některé pojmy) jsou v knize slovníček pojmů slovníček jmen, časová osa matematiky a geometrie a seznam literatury a autorovo poděkování.

Mario Livio: Neřešitelná rovnice. Praha 2008, Argo a Dokořán, váz. 318, ISBN 978-80-7363-150-5,

978-80-7203-984-5.

Profesor astrofyziky Mario Livio z Izraele, kam se přistěhoval v roce 1950 z Rumunska, přichází na český knižní trh s další knihou o vztahu matematiky, vědy a umění. Jeho předchozí kniha Zlatý řez získala mnohá ocenění. Kniha se zabývá klíčovou matematickou teorií grup, která je považovaná za vyjádření symetrie v matematice. Pro širší veřejnost budou zajímavé životopisy Evariste Galoise, kterého naše veřejnost prakticky nezná, zatímco Nielse Henrika Abela znají alespoň přírodovědci, kteří jsou seznámení s matematikou. Autor prozkoumal řadu pramenů a snaží se v knize vyřešit tajemství smrti Galoise, který zemřel ve 20ti letech v souboji. Oba matematici, kteří mimochodem zemřeli velmi mladí, se zabývali řešitelností algebraických rovnic vyšších stupňů. Lineární a kvadratické rovnice řešili již v antice a řešení rovnice třetího a čtvrtého stupně je známé od dob Cardana, Tartaglia a dalších italských matematiků 16. stol. Historii tohoto objevu autor také popisuje v knize. Řešení rovnic vyšších stupňů však matematikům odolávalo. Právě až do dob Abela a Galoise, kteří objevili, že rovnice vyšších stupňů než čtvrtého nejsou obecně řešitelné pomocí konečného vzorce, jak objevil Abel. Galois pak objevil kritérium řešitelností algebraických rovnic. Kniha má 318 str., má velmi pěkné provedení, řadu portrétů matematiků, fotografií historických spisů a ilustrací. Má devět kapitol a nezbývá se jen matematikou. V prvních kapitolách vysvětluje, co je to symetrie, srozumitelně seznamuje se základními myšlenkami teorie grup, jejich aplikaci ve fyzice, teorii relativity. Překvapuje šíří zájmů a znalostí autora, který se zabývá symetrií v umění a tajemstvím tvůrčích schopností. Pro čtenáře, kteří stojí o „technické“ detaily nezapomněl autor na dodatky, které ale obsahují i rodokmen Galoise. Kniha je vynikající popularizací matematiky, která složité matematické teorie vysvětluje srozumitelně a zajímavě i pro čtenáře bez hlubších matematických znalostí, tedy třeba pro Vaše studenty. Kniha by proto neměla chybět ve školních knihovnách.

Jack Goldsmith, Tim Wu: Kdo řídí Internet. Iluze o světě bez hranic. Nakl. Dokořán a Argo, Praha, 2008, váz. 272 str. Cena 298 Kč, ISBN 978-80-257-0044-0, 978-80-7363-184-0

Autory knihy nejsou programátoři ani elektroinženýři, nýbrž profesoři práva na Harvardu (Goldsmith), resp. Columbia Law School (Wu). Od toho se odvíjí obsah knihy. Není o technologickém ani organizačním aspektu řízení Internetu, ale o právních okolnostech spojených s různými zajímavými případy, které se vyskytly v historii Internetu. Čtenáři MFI jsou dostatečně zběhlí, aby věděli, že Internet není záležitost posledního desetiletí, ale že se zrodil v USA v podstatě jako vojenský projekt, který dosáhl největšího rozšíření a komercionalizace v posledním desetiletí.

Kniha je rozdělena do třech částech: „Internetová revoluce“, „Vláda vrací úder“, „Neřesti, ctnosti a budoucnost Internetu“. Autoři ukazují, jak se nenaplnil sen internetových vizionářů, kteří snili o světě bez hranic, kde neplatí národní zákony, ale pravidla, která si stanovila internetová komunita. Autoři na celé řadě případů ukazují, jak se firmy jako Google, Yahoo a výrobci technologií jako Cisco ve skutečnosti podílejí na uskutečňování státní cenzury Internetu, ať už v Číně nebo Rusku či arabských zemích. Zisk je celé řadě podnikatelů z demokratických zemí důležitější než původní ideály svobodné výměny informací. Na příkladech internetových inovátorů jako jsou aukční servery nebo nelegální sdílení hudby ve výměnných sítích se čtenáři dozvědí o významu státu pro rozvoj podnikání a tlaku, které tyto podnikatelské inovace vyvolaly na pojetí byznysu v těchto oborech. Potlačení nelegálního sdílení hudby umožnilo firmě Apple přijít s internetovým obchodem s hudbou. Doslov knihy napsal známý počítačový publicista Pavel Koubský, kterého znají čtenáři z časopisu Softwarové noviny, který nyní vychází pod změněným názvem.

Knize by měli bez větších problémů rozumět i čtenáři z řad studentů, kteří často znalostmi o Internetu předčí některé učitele.

Zdeněk Půlpán, František Kuřina: Podivuhodný svět elementární matematiky. Elementární matematika čtená podruhé.

Kniha univerzitních učitelů F. Kuřiny a Z. Půlpána z Univerzity Hradec Králové vysvětluje matematiku jinak než jak je to běžné na střední škole. Tam totiž není čas na takový způsob výuky. Tedy tak, jak se matematika učí na vysoké škole. Autoři uvádějí, že kniha je určena těm, kteří poznávali matematiku na střední škole, měli ji rádi, ale nebyla pro ně zcela srozumitelná. Kniha je rozdělena do 11 kapitol, každá o jednom tématu, které se učí na střední škole: množiny, čísla, relace, metrické prostory, kalkuly, vektorové prostory, geometrie, jazyky matematiky, pravděpodobnost, statistika. Poslední kapitola „Vnímání matematiky“ ukazuje, jak byla objevena neeukleidovská geometrie. Vysvětluje podstatu axiomatického přístupu. A ukazuje, jak objev neeukleidovské geometrie vedl ke snahám o axiomatizaci všech oborů matematiky. Jednotlivé kapitoly se nemusí číst za sebou, ale i na přeskáčku, v libovolném pořadí. Autoři příliš nepřekračuji látku střední školy, ukazují spíše jiný přístup, který demonstrují na řadě příkladů. I pro nás, kteří jsme učitelé matematiky, byla řada příkladů přínosná. Jejich přístup je vynalézavý, vtipný.

Podtitul zvolili autoři podle knihy rumunského matematika Solomona Marcuse „Matematická analýza čtená podruhé“, která před třiceti lety vyšla i u nás a kterou jsem rovněž kdysi četl.

Myslím si však, že knihu budou číst spíše čtenáři, kteří mají hlubší zájem o matematiku, tedy nejspíše studenti matematiky. Kniha osvěží i jejich učitele, které podnítí k zařazení některých příkladů do výuky.

Autoři použili množství literatury, ze kterých často citují. Vesměs je to literatura, která by měla být snadno dostupná i pro čtenáře. Jde tedy většinou buď o knihy českých autorů, nebo knihy, které vyšly i v českém překladu. V knize jsou, myslím, dvě drobné chybičky, na straně 155 je trojúhelník, který je evidentně rovnostranný, označen autory jako rovnoramenný. Druhá chybička je na straně 248, kde při výpočtu průměrné teploty je místo čísla 12 (počet měsíců) použito číslo 2.

Jinak je ale kniha výborná.

Milan Mareš: Příběhy matematiky. Stručná historie královny věd. Příbram 2008, Pistorius & Olšanská, ISBN 978-80-87053-16-4, 336 str., 399 Kč

Kniha zachycuje několik let historie matematiky, která bývá nazývána královnou věd. Zachycuje vývoj matematiky od pravěku prakticky do současnosti. Je rozdělena na čtyři díly: „Začátky trvaly dlouho“, „Věda se mění“, „Potřeba nadhledu“, „Matematika pro každý den“. Nenapadá mě příliš mnoho matematiků, kteří by v knize nebyli zmíněni. Kniha je populární výklad historie matematiky, matematických vzorců v knize mnoho nenajdete, ale nějaké tam jsou. Kniha je vynikající popularizační příručkou, vhodnou i pro studenty, mohla by probudit u některých čtenářů zájem o matematiku. Ale spíše se domnívám, že ji budou číst ti, kteří již ten zájem o matematiku mají. Vedle textu, který líčí historii matematiky na osudech jejích tvůrců, jsou v knize portréty matematiků a na obálce knihy je přehled matematických symbolů s uvedením roku, od které jsou používány a jejich autor. Protože není možné zachytit vývoj matematiky v jednom souvislém textu, jsou v knize odbočky, které popisují v jednom celku vznik některých matematických disciplín: geometrie, diferenciálního a integrálního počtu, funkcionální analýzy, teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky, topologie, teorie množin. Autor se nevyhýbá některým matematickým pojmům, jejichž znalost je nezbytná pro pochopení výkladu. Tyto pojmy autor vysvětluje velmi srozumitelným způsobem, alespoň se mi to tak jako matematikovi jeví.

Kniha také obsahuje jmenný i věcný rejstřík a seznam literatury pro další studium, jak dostupné v českých překladech, tak cizojazyčných knih.

Autorem knihy je prof. RNDr. Milan Mareš, DrSc., který pracuje v Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR. Vedle řady odborných prací napsal např. Knihu „Slova, která se hodí, aneb jak si povídat o matematice, kybernetice a informatice“, o které jsem psal před nedávnem, myslím v Moderním vyučování.

V poslední části knihy autor nezapřel svoji profesionální orientaci a líčí také vývoj kybernetiky a počítačové vědy. Kniha je vhodná i pro středoškolské studenty a tedy i pro knihovny středních škol. Vřele mohu doporučit pro přečtení.

Keith Devlin: Problémy pro třetí tisíciletí. Sedm největších nevyřešených otázek matematiky, Dokořán a Argo, Praha 2005, váz. 270 str., cena 298 Kč, ISBN 80-7336-016-8, 80-7203-739-0

V roce 1900 na II. Matematickém kongresu v Paříži předložil přední německý a světový matematik přelomu 19. a 20. stol. David Hilbert seznam 23 matematických problémů, později zvaných Hilbertovy problémy, které považoval za nejdůležitější. V roce 2000 byly všechny až na jeden vyřešeny a tak nastal čas nastolit nové. Tak v květnu 2000 oznámil Clayův matematický ústav v Paříži, že vypisuje sedm cen po miliónu dolarů za vyřešení sedmi otevřených matematických problémů. (více viz www.claymath.org kde je i 20 minutové video o těchto problémech, na jehož vzniku se podílel rovněž K. Devlin)

Autor knihy Keith Devlin je přední americký matematik a popularizátor matematiky, který je u nás známý i díky knize Jazyk matematiky (rovněž Dokořán a Argo). Devlin si dal za úkol s těmito problémy seznámit veřejnost. A úkol to byl nejednoduchý. Problémy zasahují do řady matematických disciplin od topologie přes teorii čísel až po algebraickou geometrii a problém, který je motivován z fyziky nebo problém, který pochází ze světa počítačů. Autor knihy uvádí do problémů často až od vzniku disciplín, např. matematické analýzy, nebo chcete-li diferenciálního a integrálního počtu, které podstatnou měrou objevili Newton a Leibniz. Ač se autor velmi snaží, a v převážné míře úspěšně, problémy srozumitelným způsobem vysvětlit, míra abstrakce v dnešní matematice je taková, že posledním dvěma problémům jsem příliš nerozuměl, ač jsem matematiku vystudoval. Pro běžné čtenáře tak asi bude kniha dost obtížná, i když jejími čtenáři budou asi lidé s hlubším zájmem o matematiku. Přesto můžeme knihu považovat za přínosnou, neboť určitě zaujme čtenáře a možná už někde její čtenář začíná hloubat nad některým problémem. Dnešní matematika ale nepřeje amatérům, takže se dá předpokládat, že řešení bude na profesionálních vědcích. Kniha má poznámkový aparát a každému problému je věnována jedna kapitola. Autor problémy seřadil od pochopitelnějších k těm složitějším tak, aby na sebe navazoval jejich výklad.

RNDr. Karel Vašíček,

www.mathpublishing.eu

Příspěvky vyšly v Matematice, fyzice, informatice, časopisu pro učitele