Čekání na...

Jsem zklamán a byl jsem už při příchodu na Václavské náměstí. Stále stejný kontingent většinou starších lidí A co hůř. Z tribun stále stejné hlasy a pořád stejné věty. My všichni přeci víme, že Nečasova vláda je nejhorší za posledních mnoho let, my víme, že je její politika asociální, víme pro koho jsou výhodné všechny její reformy, už nás nepřekvapují politické čachry s ministerskými posty. To pořád dokola poslouchat nepotřebujeme. A už vůbec nám netřeba naslouchat stesky nejvyšších odborářských bossů, že oni by byli pro generální stávku, ale lidé se bojí. Zeptal bych se: A co, vážené odbory, děláte pro to, aby se lidé bát nemuseli a bát přestali?! K čemu vlastně jste? Vaše ekonomické analýzy jsou pravdivé a skvělé, ale co nám dohromady dávají?

Agonie současné vládní moci se táhne už dlouho a škodí, hodně škodí. Ekonomice, politice a především lidské morálce. Změna je nezbytná a lidé chtěli na demonstracích slyšet jak toho docílit. Neslyšeli nic. Podle mého proto, že neměli od koho. Lidé, kteří recepty disponují buď nejsou, anebo se jim nedostává hlasu. Dost možná proto, že si myslící uvědomují, že kosmetickými úpravami se nic nezmění, že nutná bude systémová změna a té se současní politici, napříč politickým spektrem, bojí. Dost možná, že i pro nositele nových myšlenek se nabízená řešení zdají příliš revoluční a zdá se jim, že pro ně doba ještě nedozrála. Netuším, byť rád bych. Já vím, stokrát nic udolá i vola. Nezbývá být silnější dobytčete. Bez víry se žít nedá. A tak i já věřím, že se vzpamatujeme. Máme trošku času. Je ho málo, protože není nemožné, že skutečně vstanou noví bojovníci a změn budou chtít dosáhnout silou. Stát se to může, pak ovšem Pánbůh s námi a zlé pryč! Zda to dovolíme a svým mlčením to umožníme záleží na každém z nás. Volba je i na tobě, kdo čteš tyto řádky.