Alimenty pro důchodce II.

Sofie Chrtková napsala doslova: "Nynější důchodci pracovali celý život a důchod mají zasloužený a předplacený, včetně zdravotnictví....". Paní Chrtková se dopouští omylu v tom, jakým způsobem vnímá průběžný důchodový systém a zdravotní péči. Dopouští se téže chyby, díky níž si s průběžným systémem neví rady celá Evropa, naše současné vládce nevyjímaje, a proto jim přijde jednodušší efektivní průběžný systém zrušit a nahradit ho výrazně dražším kapitálovým.

Naštěstí se začínají objevovat první vlaštovky porozumění celému principu průběžného systému, díky němuž lze průběžný systém efektivně reformovat. Dovolím si zde citovat některé myšlenky, které se v médiích občas objevují.

Chyba spočívá v tom, že se na průběžný důchodový systém hledí jako na určitý druh spoření nebo pojištění a vůbec nikoho přitom netrápí, že žádné prostředky naspořeny nejsou, dokonce není ani vytvořena dostatečná zásoba aktiv kryjících riziko odchodu ekonomicky aktivní populace do důchodu (ono to není riziko, ale jistota, ale to je vedlejší). Proto se v žádném případě nejedná ani o pojištění, ani o spoření, tudíž důchodci nemají předplacený ani důchod, ani zdravotní péči.

Průběžný systém funguje na odvěké zásadě, že člověk, který je schopen se živit, živí i své předky, kteří už nejsou schopni se sami živit, a živí své děti, které ještě nejsou schopny se živit. A při generačním posunu se celý princip opakuje. Průběžný systém není nic jiného.

Z ekonomického hlediska průběžný systém funguje tak, že člověk v době výdělečné aktivity vrací investici svých rodičů do nich samotných a zároveň jako rodiče investují do svých dětí v očekávání návratnosti této investice ve svém stáří. Samozřejmě, že nikdo při početí dětí tímto způsobem neuvažuje, ale na ekonomickém principu to nic nemění.

Problém průběžného systému se tedy zužuje na míru návratnosti investice do dětí. Je celkem pochopitelné, že rodiče navzájem mohou sdílet riziko, že zrovna jejich investice (dítě) bude neefektivní. 

Podívejme se podrobněji na postavení bezdětné osoby v tomto systému. Odvádí-li takzvané sociální a zdravotní pojištění, podílí se tím na zajištění svých předků, tj. plní svou povinnost vrátit předchozí generaci investici, kterou do něj vložili. Ale bezdětný jedinec už neinvestuje do dítěte, tj. nezajišťuje si touto investicí do budoucnosti svůj budoucí výnos v podobě důchodu a zdravotní péče.

Bezdětný člověk tedy rozhodně nemá předplacen důchod ani zdravotní péči a pouze se přiživuje na investici svých vrstevníků, kteří děti vychovali. S rostoucím podílem bezdětných a osob s jedním dítětem tedy dramaticky stoupá počet osob, které neinvestovaly, ale dělají si nároky na výnosy investice. A to je kritické místo průběžného systému.

Na věci nemění nic ani to, že děti mají ze státního hrazené školství a zdravotnictví, že rodiče dostávají mateřskou a rodičovskou, že se doba péče o dítě započítává do nároku na důchod. Rozhodující část těchto "podpor" si totiž rodiče sami zaplatí na svých daních a odvodech, nebo tuto zátěž nesou jejich děti (mírně zvýšený důchod díky započtení doby péče o dítě). Podíl bezdětných na financování nové generace prostřednictvím daní je minimální. Přitom jejich celkový příjem při pobírání důchodu a spotřebě zdravotní péče dosahuje miliónových částek.

Dokud se s průběžnými systémy nebude nakládat jako s průběžnými, není možné je reformovat.

A jedna poznámka k alimentům pro důchodce - alimenty bude platit dítě, které má příjem a z příjmu financuje sociální systém. Budeme po tomto dítěti chtít, aby nadále financovalo sociální systém, ze kterého budou významně odčerpávat bezdětní, ale svého rodiče si jaksi platilo navíc? A bezdětný důchodce, který nevychoval žádného plátce do sociálního systému, bude odkázán na tento sociální systém, protože není nikdo, kdo by mu alimenty platil. Díky tomu v sociálním systému nezbudou peníze na podporu těch, kteří děti vychovali. Není to postavené na hlavu?