Adventní výzva ke slušnosti

Přečetla jsem si  „Adventní výzvu“, která vznikla v Kolegiu Paměti národa. S jejím obsahem v podstatě souhlasím,  ovšem s tím rozdílem , že každý máme na mysli jiné osoby a jinak vnímáme popisované události.

 Také se mi nelíbí hesla typu „Bílé Čechy“,  ale nevím, proč bych kvůli tomu měla vítat imigranty, mezi nimiž je podezřelých 80% mladých zdravých mužů vojenského věku, kteří neváhají už při svém příchodu do cizí země házet po místní policii kameny,  nebo si, těch několik, kteří uvízli v Čechách, vyrábět zbraně ze železných postelí.   Takhle se chovají bojovníci, nikoliv váleční uprchlíci.

Také nemám ráda hesla „Čechy Čechům“, ale nevím, proč  bych si kvůli  tomu  měla naivně představovat, že tito lidé budou jednou pro moji zemi přínosem, když vím, že v zemích,  které mají s nimi letité zkušenosti,  se většinou nezačlenili, žijí  si tam svůj život  v ghettech kolem své mešity a jsou přesvědčeni, že životní úroveň hostitelské země je zásluha Alláha a tudíž na ní, jako jeho vyvolení, mají jasné  a nepopiratelné právo.

V naší zemi žije půl milionu cizinců a nikdo z mých spoluobčanů proti nim v minulosti neprotestoval.  Jsou k nim tolerantní  stejně tak, jako byli dříve, za  Masaryka , když k nám utíkali z fašistického Německa  Židé, sociální demokraté a komunisté před nacismem.  To ale neznamená, že jsou hloupí a neumějí rozpoznat reálné nebezpečí, které toto stěhování národů přináší.  A rozhodně jim jde především o bezpečnost  země  více než o možné snížení životní úrovně.  Jak si může někdo drze dovolit označovat  80% těchto občanů, majících oprávněné obavy z budoucnosti, za rasisty a xenofoby?

Také jsem v roce 1989 vítala změnu režimu v naší zemi. Ale to neznamená, že jsem dnes ztratila soudnost.  Za uplynulých 26 let se svět změnil a nevím  proč bych měla  dál  stát hloupě  u prázdné cesty se zplihlým mávátkem.  Dnešní  Rusko už není SSSR a má samo co dělat, aby  ubránilo svou zem a zájmy svých obyvatel proti barbarům, kteří neváhají  kvůli svým ekonomickým zájmům svrhnout jakoukoliv vládu ve světě.  Rusko v Sýrii bojuje proti středověkým hrdlořezům i za Evropu.

Také nemám ráda fašismus a i mým vzorem je  T.G.Masaryk.  Ale nevím, proč bych si měla myslet, že tento prezident by měl být dnes na straně autorů a signatářů „Adventní výzvy“ a vítačů imigrantů.  Prezident Masaryk byl  filosof a zároveň realista, který  celý život především ctil pravdu.  Jsem přesvědčena, že by  „Adventní výzvu“  dnes  nepodepsal.  Nejspíš by, podobně jako současný prezident, vyzval k toleranci, slušnosti, přemýšlení a občanské odvaze ve vichru goebbelsovské propagandy.

Kdo rozděluje tuto společnost?  Stále stejná jména  intelektuálů nikdy nesmířených s volbou současného prezidenta, směšně si usurpujících  právo na pravdu, dokazujících svým chováním, že demokracie je pro ně nulovou hodnotou.

Společnost skutečně „hnědne“, ale nikoliv vinou občanů, ale vinou  evropských politiků, kteří jsou buď neschopní migrační krizi řešit a nebo naopak „všehoschopní“. Vinou našich politiků bezradně čekajících na jejich povely.  Vinou skupiny intelektuálů, peskujících své spoluobčany a pohrdajících jejich názory a obavami.  Vinou médií permanentně útočících na demokraticky zvoleného prezidenta.