Nejlepší dětské knihy pro malé čtenáře 21. století

Na prvním místě množství i rozmanitosti titulů je v České republice stále Albatros, jehož logo je dodnes zárukou dobré kvality a seriózní redakční práce. Vysokou úroveň si drží dětské knihy BB-artu a nakladatelství Hynek. Mezi menší ale nezanedbatelná nakladatelství patří například pražské nakladatelství Amulet, které se snaží zprostředkovávat zajímavé tituly také ze zahraničí. Za zmínku stojí také nakladatelství Havran, Meander nebo pražský Baobab. A zde jsou ty nejzajímavější a pro fantazii vašich dětí nejpodnětnější knihy, které vyšly v uplynulém desetiletí.

Jiří Žáček, Adolf Born - Hrůzostrašné pohádky pro malé strašpitlíky, Slovart, 2011

Tajemnou atmosféru této krásné knihy svými ilustracemi vytvořil Adolf Born a jméno Jiřího Žáčka je již po desetiletí zárukou skutečné kvality. Děti, které se před spaním rády bojí, se mají skutečně na co těšit. Pohádky jsou sice hrůzostrašné, ale zároveň plné příkladů, jak děti připravit na svět plný bytostí, živočichů i přírodních sil, před kterými je třeba mít se na pozoru, zároveň se ale učit překonávat vlastní strach. Vědomí, že rodič nebo jiný vyprávěč je nablízku, dítěti pomáhá, ale zápas o statečné srdce musí vybojovat samo.

Petr Šrámek (ed.) - Nebe peklo ráj, Tyglík české poezie pro děti 20. století, Albatros, 2009

Tato reprezentativní antologie si klade za cíl ukázat dětskému ale i dospělému čtenáři, že poezie není pouze „čítanková“ záležitost, kterou se má člověk učit nazpaměť ve škole. Může být i vzrušujícím, s ničím nesrovnatelný zážitek setkání s poetikou. Kniha obsahuje téměř dvě stě padesát básní jak od osvědčených českých autorů poezie pro děti (Hrubín, Kožíšek, Dědeček, Šrut, Vodňanský, Nikl), tak od autorů, které bychom zde nečekali (Bondy, Krchovský, Havel). Každá báseň má vlastní ilustraci a tematické odkazy k básním dalším, které když začnete sledovat, začne zajímavá, avšak nekonečná hra, svým způsobem past na předčítající rodiče. Pomocí tří barevných záložek můžete během četby dle libosti skrz básně i couvat!

Pavel Čech - Dobrodružství pavouka Čendy, Petrkov, 2011

Malíř, ilustrátor a spisovatel Pavel Čech nás pohádkovým způsobem odvádí do poněkud strašidelného světa jednoho pavoučího pokoje uvnitř starých hodin. Ilustrace hrají v tvorbě Pavla Čecha bezesporu hlavní roli, pohotově reagují na každé vypravěčovo slovo, přímo mu „skáčou“ do řeči, a vůbec to není na škodu. Pavouk Čenda je prvotřídní kladný hrdina, celý život se zabývá údržbou hodin, vyhání červotoče a ve volném čase se spouští z hodin dolů na stůl plný knih, kde čte Tarzana. No a nebylo by to dobrodružství pavouka Čendy, kdyby neměl příležitost ukázat nám, kolik z Tarzana se i v něm ukrývá. Dobrodružství pavouka Čendyje dílo, které se štěpí na dvě poloviny: textovou a ilustrovanou. Obě jsou originálně, vtipně a bravurně zvládnuté a přesně do sebe zapadají.

Pavel Šrut – Lichozřouti, Paseka, 2008

Pavel Šrut psal verše do časopisů Čtyřlístek, Sluníčko a Mateřídouška a do leporel, dvakrát byl zapsán na Čestnou listinu IBBY (Asociace International Board on Books for Young People uděluje nejprestižnější mezinárodní ocenění pro autory působící v oblasti literatury pro děti). Tentokrát stvořil na téma Proč se nám neustále ztrácejí ponožky dobrodružné hrůzostrašné i veselé vyprávění, v doprovodu ilustrací Galiny Miklínové. Lichožrouti naplňují klasický koncept moderní pohádky, ve které zvláštní bytosti zabydlují současný svět, přebírají jeho zvyky, ale zároveň jejich podivnost ozvláštňuje realitu. Kniha získala v roce 2009 cenu Magnesia Litera v kategorii nejlepších knih pro děti a mládež.

Zdeněk Svěrák – Pan Buřtík a pan Špejlička, Albatros, 2010

Nová kniha Zdeňka Svěráka plná jeho typického humoru vypráví o nevšedním přátelství dvou kamarádů, zpečetěném tlačenkou a lipovým čajem, které je ale tak silné, že jim pomůže dostat se z každého maléru. Tři neuvěřitelné příběhy pana Buřtíka a pana Špejličky doprovodil svými ilustracemi Jiří Votruba. První dva příběhy napsal Zdeněk Svěrák v 70. letech pro své děti, vyšly v Albatrosu jako samostatné sešity a čtenáři si je velmi oblíbili, třetí příběh byl dopsán až nyní. Cíl byl jediný, jak říká Zdeněk Svěrák:“Hlavně jsem chtěl, abyste se zasmáli.“

Petr Sís – Strom života, Labyrint-Raketa, 2004

V Česku je Petr Sís kupodivu málo známý, ale ve světě je uznávaný autor knih pro děti, ilustrátor, grafik a tvůrce animovaných filmů. Za knihu Strom života byl v dubnu 2004 na knižním veletrhu v Boloni odměněn hlavní cenou pro nejlepší dílo literatury faktu. Sís zde neobvyklým pohledem nahlíží do myšlení Charlese Darwina, který svými úvahami o vzniku života na Zemi rozdělil svět. Z množství údajů ze života a díla tohoto vědce sestavil obraz, který se vymyká běžnému pohledu konzumní společnosti na tento svět. Kniha je sice doplněna textem, ale ten není tak důležitý. V Sísových ilustracích je totiž možné hledat souvislosti i nacházet svůj pohled na tento svět i bez něho. Přesto ale spíše právě proto, že si Strom života žádá vlastní přemýšlení, je určen dětem, nepostrádá totiž ani humor a přirozenou dětskou touhu objevovat.

Iva Procházková – Myši patří do nebe, Albatros, 2006

Příběhy Ivy Procházkové na pomezí reality a fantazie získávají mnohá ocenění i v zahraničí, Myši patří do nebe má již na hrudi připnutou cenu Litera Magnesia 2007 a cenu Zlatá stuha 2006.

Když myška Šupito prchá před hladovým lišákem Bělobřichem, nedívá se napravo ani nalevo. Jaký div, že zakopne o pivní zátku, zaplete se do vyčnívajícího kořenu a pak už jen padá a padá. Pádem z vysoké skály však příběhy malé myšky nekončí, ale naopak začínají. Tak jako každá správná myš dostane se i Šupito do zvířecího nebe a tam ji čeká tolik houpaček, kolotočů, skluzavek a jiných atrakcí, že neví, kterou si dřív vybrat. Že se v její blízkosti nakonec ocitne i Bělobřich sice zezačátku vypadá jako katastrofa, brzy se ale ukáže, že v nebi je opravdu všechno jinak a i z dřívějších úhlavních nepřátel se mohou stát ti nejlepší kamarádi. Pobyt uprostřed houpaček a radovánek však není nekonečný. Jednoho dne se Šupito musí rozhodnout, co dál...

Petr Nikl – Pohádka o Rybitince, Meander, 2001

Tato mimořádná literární prvotina má charakter nezvalovsko pohádkové prózy založené na spletité hře metafor a asociací. Hravá, místy veršovaná metafora na téma tolerance mezi lidmi a uhájení místa k životu pro všechny je určena nejen dětem. Petr Nikl knihu napsal, ilustroval i graficky upravil, přičemž všechny složky vzájemně násobí svůj účinek a originální barevné mezzotinty evokují pohádkovou atmosféru v hlubokém Obřím moři. Druhé vydání knihy je doplněno cd s originální nahrávkou Rybích písní zkomponovaných a netradičně zazpívaných samotným autorem.

Tereza Říčanová – Noemova archa, Baobab, 2010

Obrazové album vypráví známý příběh o archaických časech před potopou, o mystickém andělu zvěstovateli, Noemově rodině, potopě a záchraně Archy. Autorka zvolila pro své fantastické vyprávění zcela osobní a originální přístup. Ve velkém pohádkovém příběhu umí skvěle najít drobnosti, jež pohádce dodávají často nádech komičnosti. Například zvířata oslovuje k záchraně jeden anděl samotář, přičemž nezapomene ani na miliardy hmyzu v trávě a neuvěřitelný výkon celé rodiny Noema, kteří každému zvířeti jeho komůrku vysmolí, aby do ní nenatekla voda. Velkou pozornost si zaslouží způsob, jak autorka umně spojila text i ilustrace do jednoho kompaktního a čtivého celku, který dětem nabízí spoustu otázek týkajícího se jak samotného smyslu náboženství, tak autentičnosti biblických příběhů.

Petr Morkes, Pavla Etrychová - Komisař Vrťapka - Sebrané spisy I. - III. díl, MF, 2007

Není mnoho kreslených postaviček, které se zrodily během posledních deseti let a jejich věhlas mezi dětmi dosáhl srovnatelných rozměrů, jako se to v minulých letech povedlo kocouru Vavřincovi, Čtyřlístku nebo Barbánkovi. Na tuto tradici navázal kreslíř Petr Morkes, když spolu se scenáristkou Pavlou Etrychovou stvořili postavu psího detektiva Komisaře Vrťapky, a to pro tradiční dětský časopis Mateřídoušku. Vrťapka si postupem času začal získávat značnou popularitu a dnes je již hlavním hrdinou tří regulérních knižních titulů. Hlavní Vrťapkovo kouzlo spočívá v Morkesově kresbě: je přesně natolik roztomilá a zároveň obsahuje parodické prvky, aby se vyhnula disneyovskému kýči a zároveň byla dostatečně líbivá a srozumitelná i dětem předškolního věku.